,
Katolická církev o Janu Husovi (16. 1. 2000):
Při vstupu do nového roku vydali kardinál Miloslav Vlk a synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana společné prohlášení k římskému sympoziu o Mistru Janu Husovi, z něhož vybíráme některé pasáže.
Toto sympozium přeneslo na mezinárodní rovinu a – což je ještě významnější – co centra římskokatolické církve dosavadní několikaletou práci teologů a historiků ekumenické komise, ustavené na počátku devadesátých let pražským arcibiskupem, jejímž cílem bylo nově porozumět jedné z klíčových postav českých duchovních dějin, Mistru Janu Husovi, a odpovědět na otázku, kterou vznesl v Praze v dubnu 1990 papež Jan Pavel II., zda je možné, aby Husova postava dnes křesťany různých vyznání spíše spojovala, než rozdělovala. (…) Pro římskokatolickou církev pak potřeba nového hodnocení Husovy osobnosti a života vyvstává v této době s velkou naléhavostí v souvislosti s vážnou výzvou papeže Jana Pavla II., aby v Jubilejním roce Kristova narození celá církev pokorně vyznala všechny omyly, nevěrnosti, nedůslednosti a zpozdilosti minulosti (srv. Tertio millenio adveniente 33), aby tak smířena a očištěna pokáním překročila práh nového tisíciletí. (…)
Hus se může stát mostem nové důvěry
Katolický kněz, teolog a kazatel, univerzitní profesor Mistr Jan Hus se v
době krize zasazoval o nápravu rozdělené západní církve a papežství. V
tomto zápasu vytěžil z pokladu evangelia cenné důrazy, které svým
významem daleko přesáhly jeho osobní příběh, ukončený na koncilu v
Kostnici odsouzením a následnou smrtí. V naší době (…) mohou právě
zamyšlení nad osobnostmi jako je Hus, stojícími takříkajíc na pomezí
mezi dvěma tradicemi – jak to vyjádřil již název prvního sympozia v
Bayreuthu (1993) „Mezi národy, staletími a konfesemi“ – nabýt nového,
velkého významu a aktuálnosti. Žádná církev, žádná konfese si nemůže
Husa bezezbytku „přivlastnit“. Hus se však může stát mostem nové
důvěry od srdce k srdci. (…) Ve svém pohledu na církev jistě překročil
sebepochopení církve své doby, v některém ohledu předjímal myšlenky
reformace následujícího století, v jiném pak některé důrazy, které
později katolická církev vyzdvihla na Druhém vatikánském koncilu.
(…)
Pravda zavazující i osvobozující
I když Husova postava může být nadále předmětem různých interpretací,
nemusí a nesmí být předmětem sváru a rozdělení. Na sympoziu se
potvrdilo, že se tyto různosti mohou stát podnětem k mnohem hlubšímu,
vzájemně obohacujícímu pochopení historické skutečnosti. Ukázalo se, jak
je možno přistupovat k dějinným traumatům s klidnou věcností, pokorou
vůči pravdě, která všechny zavazuje a také osvobozuje. V tomto smyslu by
se sympozium mohlo stát příkladem pro ostatní českou společnost (…)
http://www.katolik.cz/texty/hus/HusReakce.asp
právě ta pokora vůči pravdě Visitorovi (i Kroky) chybí.
1
