Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Náboženství je drogou, je psychofarmakem, to je známo, to vím už dávno.
Když to na někoho působí blahodárně, tak mu to přeji, ale jako s každou jinou drogou se i s náboženstvím musí jednat opatrně. V rozumných dávkách nemusí škodit. Při přehánění vyvolá závislost, které se závislý jen tak snadno nezbaví. Jako i u jiných drog popírá závislák svou závislost a bude setrvávat v přesvědčení, že náboženství poskytuje tu pravou a nefalšovanou PRAVDU.

V alkoholu je pravda, ale zalkoholizovaná, ne objektivní a to platí i pro náboženství. Typickým příkladem jsou alkoholici za volantem. Ti jsou přesvědčeni že jsou po pár frťanech dokonalými řidiči. Pobožní závisláci budou do roztrhání těla tvrdit, že jsou nejlepšími lidmi na světě a že ještě lepšími lidmi jsou katoličtí závisláci.

Tak jasněže u duševně labilních lidí je jakákoli víra, že má někoho v zádech, pozitivní, jinak se skácí a mrdne jim .-)))))