Bůh, zvláště v teistických tradicích (např. křesťanství, islám,
judaismus), je definován jako nutná bytost, tj. bytost, která má existovat
nutně (nikoli podmíněně jako věci v čase a prostoru). Vodníci a rusalky
jsou naproti tomu chápáni jako kontingentní bytosti — pokud by existovali,
byli by jen další tvorové v našem světě, vedle zvířat, lidí apod.
Přirovnat koncept Boha k mýtickým bytostem ignoruje tento zásadní
metafyzický rozdíl.
Bůh je často chápán jako vysvětlující princip
Ve filozofii náboženství je Bůh často chápán jako vysvětlení reality
— například proč vůbec něco existuje a proč svět má určité
vlastnosti (řád, zákonitost). Vodník nebo rusalky nic takového
nevysvětlují; jsou jen fantazijní dodatky ke světu, který by se bez nich
obešel.
Bůh je především odpovědí na hlubší metafyzické otázky, kdežto
pohádkové bytosti jsou čistě folklórní.
Víra v Boha je součástí základních civilizačních projektů (právo,
morálka, identita, smysl života). Naopak pohádkové postavy jsou jen
kulturní zábava bez hlubší systematické role.
Přirovnání ignoruje sociální a existenciální váhu, jakou má koncept
Boha.
Bůh byl tisíce let předmětem seriózní filozofické a teologické
reflexe (Platón, Aristotelés, Tomáš Akvinský, Leibniz atd.). Vodníci a
rusalky nikoli.
Bůh má na rozdíl od pohádkových bytostí obrovské intelektuální
"zázemí" argumentů a myšlenkových škol.
Jen proto, že něco nemáme podložené nezpochybnitelným důkazem, ještě
neplyne, že to neexistuje.
tzv. argumentum ad ignorantiam (argument z neznalosti). „Nevíme → tedy
neexistuje“ je chyba.