V každém člověku je zakódovaný gen života. Žít a nezemřít.
Život je to nejkrásnější co mohlo člověka potkat. Život máme chránit,
pečovat o něj. Smrtí se brání uhýbá i to embryo, když ho lékař trhá
kleštěmi.
Smrt je něco nepřirozeného, bere nám děti, manžela, ženu, matku, otce..... Člověk byl stvořen pro věčný život. Kdyby člověk nezamichal s DNA člověka, žil by do dnes, nikdy by nezestarnul. Nikdy by nepoznal smrt.
Bible nám dává informaci, že první lidé žili až tisíc let. To znamená, dnešní věk života člověka je jen jedna sedmina tehdejšího života.
To, že člověk touží žít a nezemřít je přirozené pro každý život. Nejen u člověka, ale i to zvíře chce žít nezemřít. Jaký je smutný pohled na smrt milovaného přítele člověka.
Dalko píše.... Dovoluji si tvrdit, že na to se nachytalo nejvíce oveček ( na věčný život v Království nebeském)
Dalko, nikdy jsem takhle neuvažovala. Dokonce přemýšlím o tom, že mě ty zlaté ulice, které věřícím slibují nalákají.
Jedině mé přání je být se svými blízkými, žít ve světě kde člověk člověku nebude ubližovat, neuslyším vulgární nadávky, ponižování, nebudou podvody, nemoc nebude ničit život......ten svět mě láká ... musí to být nádhera žít bez strachu, bez bolestí.... stačí mi když ve věčnosti budu mít malý úplně malinký domeček a žít v klidu, nevidět bolest, starosti dítěte .....
Nedala jsem se nachytat Dalko, tu touhu po takovém životě mám v sobě od narození. Jednou potkat ty, kteří mi odešli, jednou si to zase zopakovat přívinout své děti.... Nevěřím, že život v sedmdesáti končí. Bylo by to špatně dílo stvořitele, kdyby za sedmdesát let skončilo. Vždyť obyčejný dům, strom .... jejích životnost je větší než u člověka....

,
ani jsem si nevšimla, že jsem napsala
sedmina, myšlenka byla... sedm procent. Což moudrého napadne co jsem
mínila.








