...a hlavne sa za duše zomelých modliť...popřemýšlet, zavzpomínat, uklidit - to je OK, ale modlitba má cenu zlata...
...a hlavne sa za duše zomelých modliť...popřemýšlet, zavzpomínat, uklidit - to je OK, ale modlitba má cenu zlata...
Má z té modlitby ten umrlec velkou radost?
Je to vlastně už jen lidový zvyk. Jako školáci jsme navštívili také
kostnice, jestli mne paměť neklame, tak jednu na Velehradě a jednu někde u
Mělníku. Tam by se bohumilové mohli na dušičky příjemně modlitebně
vyřádit. To by bylo růženců ...
Když je půda hřbitova dobrá, tak tam za jedno desetiletí z mrtvoly až na
pár kůstek (např. zuby, lebka a hnáty) nic nezůstane. Když je spodní
vodametr pod povrchem, tak se pohřbívá do vody a tam ta mrtvola
"zmýdelnatí" a zůstane delší dobu zachovalá. Druhým extrémem je suchá
půda, třeba na kopečku v kraji s malými srážkami, tam se kostry dožijí
dlouhého věku.
Bohumilové trpí představou, že jim v nebi dají za každou modlitbu body
a kdo nastřádá hodně bohů, tak pobude v očistci jen krátkou část
věčnosti. Řekněme jen tak deset procent.
Tím se odlišují průměrní Bohumilové od pokrytců, kteří se modlí jak
vzteklí, aby neprobendili v očitci půlku věčnosti. V očistci promodlí
duše hříšníků za den aspoň dvacet růženců.