NEJVĚTŠÍ RÉTOR A ČISTIČ
Víte, kdo na naší politické scéně je největším rétorem? Kromě p.
Babiše, který dokáže hovořit několik hodin v PČR, je to p. Okamura,
který ho jakoby následuje nebo napodobuje. Není tak vulgární, ale je velmi
aktivní v rozhovorech, komentování politického dění. Je to obdivuhodné,
kolik času a prostoru mají tito lidé ve veřejnoprávních médiích. A to si
ztěžují a demonstrují proti cenzuře v naší zemi. Sleduji jeho rétorické
projevy a taky různé články, komentáře asi deset let. V létech 2015 –
2017 jsem studoval některé jeho výpovědi ve věci uprchlické vlny z
východu. Pak jsem četl shrnutí jeho výpovědí v bakalářské práci jedné
studentky, která si dala za úkol zhodnotit publikační činnost Okamury v
tomto období. Bylo to velmi úsměvné studium, ale někdy i velmi smutné. Na
toto téma jsem již psal články v sociálních médiích. To, co bylo velmi
příznačné, co nelze v žádném případě přehlédnout je jeho kritický,
negativní přístup k lidem, neustálé strašení a vnášení nepokoje do
společnosti. Právě ten schopný rétor využívá svoje schopnosti na
ponižování určité části společnosti nebo těch, kteří přicházejí do
naší země. Okamura varoval před imigranty z východu. Byli pro něho lidmi
méně cennými, jiné rasy, neschopnými, usilujícími o zničení naší
civilizace. Varoval před zavlečením infekčních nemoci do naší
společnosti, omezením možnosti na trhu práce našich občanů. Oni měli
způsobit omezení našich sociálních dávek, naše zbídačení a chudobu.
Tehdy znělo heslo, jako mantra, že muslimy tady nechceme, jen křesťany. Na
té vlně se vezl především Okamura se svojí SPD.
Téměř nic z toho prokletí, které předpovídal v naší společnosti, se
nestalo. Naplnilo se téměř všechno asi za dva roky, když celý svět
sevřel Covid 19. On způsobil všechny ty zlé věci, před kterými nás
varoval Okamura. S tím rozdílem, že to nebyli ti hroziví, nebezpeční
imigranti, ale epidemie to vše způsobila. Izolaci, smrt mnohých,
hospodářské omezení, bídu, izolaci ve všech oblastech života. Je
zajímavé, ale zároveň podlé, že po těchto zkušenostech Okamurovci
neměli odvahu říci, spletli jsme se, mnohé věci jsme předpovídali
nepravdivě a lhali jsme. To se u těchto osob nenosí. Oni se nikdy za nic
neomluví. Naopak budou hledat další kauzy, budou lhát a dál rozdělovat
společnost.
Stálo by za to, zmapovat další období po Covidu. Energetická krize, válka
na Ukrajině a jejich politické kličkování, moudré rady, jak řešit tyto
věci. A stejný scénář: naprostá kritika všeho, směřování na východ k
Rusku. Slyšeli jste někdy od poslance SPD nebo Okamury, aby se vyjádřili o
válce na Ukrajině, že se dějí zlé věci, že to je okupace suverénního
národa, že Rusko je agresor a alespoň, že jim to je líto, že k tomu
došlo. Vždy nějaké kličky, otázky, jakoby strach se jasně vyjádřit k
okupaci. Čeho se bojí? Jakoby si nesli podobné DNA jako jejich spřízněné
duše na východě.
To, co mně ještě více utvrdilo v mých domněnkách byl nedávný rozhovor v
pořadu paní Tománkové s Okamurou a ministrem dopravy p. Kupkou. To
předčilo jakékoli mé očekávání a vzalo poslední naději, že p. Okamura
nosí v sobě ještě stále zbytky nějaké lítostí nad lidskými bytostmi.
Představte si, co se stalo. Na dotaz paní redaktorky, jakým způsobem by
řešil pokračující ukrajinskou krizi v naší zemi, řekl: „Všechny
Ukrajince bychom vyhodili. Okrádají naše občany, náš zdravotní systém,
školský systém“. Připomenutí ministra Kupky, že podle statistik již
nyní vrátili našemu rozpočtu asi 6 miliard korun, se Okamura vysmál a
svými rétorickými bláboly se snažil vyvrátit jasné argumenty.
Neuvěříte, co bylo dál. Redaktorka pokračovala otázkou: „Co byste
udělal se ženami a dětmi, které mají již mezi námi domov. Všechny bychom
vyhodili z republiky, ať si jdou kam chtějí“.
Myslím, že těch pár slov nám pomůže dokreslit charaktér, postoje p.
Okamury a potažmo všech jeho kumpánů. Samozřejmě i žen v jejich hnutí.
Určitě to jsou maminky, které mají malé děti. To jim nevadí, že mají
takový podlý přístup k ženám, které jako ony vychovávají děti.
Někteří jejich otcové zahynuli na frontě, jiné mají rozbité domovy a
nemají kam jít. Každý den se na jejich zemi řítí stovky dronů a raket,
nejen ve východní části Ukrajiny.
Rád bych shrnul to povídání o p. Okamurovi. On je nejen velký rétor, ale
on je velký „čistič“. To mně tak napadlo v souvislostí z koncem války.
Když Hitler pochopil, že je konec a chystal se umřít, tak údajně vyslovil
tato slova: „ Alespoň jsem vyčistil Evropu od té….“.
Možná to zní drsně, nemohu si pomoci, abych nepřirovnal jednání a názory
p. Okamury těmto slovům „největšího čističe“. Okamura většinu
svého života čistí naší společnost, spíš o to usiluje. Po celou dobu
svého působení velmi horlivě se nás snaží očistit od Romského etnika.
Pro něho to jsou lidé nepřizpůsobiví, parazitující na naší
společnosti. Rád by nás očistil od všech imigrantů. Nejraději do jednoho.
Ať zůstane místo jen pro nás. My jsme ti hodni, my pracujeme, my si
zasloužíme. Vyhnat nepustit ani jednoho. Nakonec chce očistit náš národ od
lidí, kteří utekli před válkou. Dokonce od žen a děti. Kdysi tito lidé
křičeli: „křesťany tady chceme, ne Muslimy“. Dnes již nechtějí
nikoho. Chtějí jen sebe. Tomu se říká jednoduše sobectví. Ukrajinské
matky jsou většinou pravoslavné křesťanky.
Zdá se, každý člověk pokud dokonce obecně nemá rád lidí, má základní
úctu k nejzranitelnějším a je schopen ochránit děti nebo matky. Je to
přece základní lidský cit. Normální lidé se pokusí matky s dětmi
chránit.
Jen Okamura a jeho kumpáni nemají zřejmě základní lidské city, laskavost,
touhu pomoci, lítost. Čím to, že se tyto hodnoty vytratily z jejich
životů? Vím, že paralela s tím největším čističem dějin nesedí. On
nikdy neužije stejných prostředků. Ale, co když se změní situace v
národě, nastane jiné směřování, po čem oni tak šíleně touží, co
bude pak, jak bude Okamura jednat? Bude jen rétorem nebo začne čistit i
prakticky? Již dávno jsem si všiml jejich rétoriky. Je docela podobná té
před osmdesáti léty, než začala válka. Slova o podlidech, o rasách, o
nečistotě národů, nepřizpůsobivosti…A to mne děsí. Každý konflikt,
nenávist, rozdělení, válka začíná podlou rétorikou. Za ní pak jdou
konkrétní činy.
Jsem moc vděčný našim občanům, kteří mají srdce na pravém místě.
Přijali mezi sebe matky s dětmi. To je moc hezké a lidské, obdivuhodné.
Myslím, že by se náš národ měl ubírat tímto směrem. Cestou
porozumění, lítosti nad člověkem, nesobeckým postojem.
Nenechme se prosím zmást těmi, kteří myslí jen na sebe, vzbuzují
nenávist, podceňují jiné a rozdělují národ. Nemají soucit s těmi,
kteří umírají, jsou na cestách a trpí. Nemají empatii dokonce s těmi
nejvíce zranitelnými.
My, kteří věříme Bohu, modleme se ať ochrání naší zemi od lidí,
kteří ztratili srdce, nemají lítost, nerozumí lidským potřebám a řídí
sebe i jiné nejnižšími lidskými pudy.