Předně - existence nadpřirozených bytostí a jevů je v příkrém
rozporu s vědeckým způsobem myšlení - které se týká racionálních a
ověřených poznatků.
Za nadpřirozené bytosti považujeme jak ty pohádkové - víly, skřeti,
vodníci, upíři, obři... tak ty náboženské - bohové, andělé, čerti ...
atd. Objevují se už ve starověkých mýtech a jsou součástí takového,
řekněme spirituálního pohledu na svět. Jeho podstatou je vyfabulovaný
pohled na svět, vyprávění o jeho vzniku, uspořádání a úlohu člověka v
něm. Odpovídají ovšem úrovni vědomostí své doby a mají symbolický
ráz. Vyznačují se snahou porozumět světu a stanovit v něm nějaký řád,
pravidla chování, morálku, vzájemné vztahy.
Hranice mezi mýty a náboženstvími jsou často nezřetelné, mají hodně
společného i hebrejská Bible řadu starších mýtů obsahuje. Také
křesťanství odpovídá době svého vzniku a jak trefně poznamenal jeden
historik - jako obraz světa nám nabízí plátno dva tisíce let staré.