Rozcestník >> Náboženství >> Bohové jste

U ateistů je to stejné, usilují o osvobození se od víry či její úplně rozmetání a myslí, snad doufají, že si tím vylepší svůj život. Proč by to jinak dělali že jo.

Já si myslím, že každý v něco věří. V Boha, v lepší zítřky, ve štěstí, v evoluci, v kreacionismus, v to, že jednou bude milionářem, v lásku, v dobro, ve své znalosti a dovednosti, v universum, které nepotřebuje jméno a nevyžaduje oddanost a poslušnost, ve zdravý rozum, ve své děti, že zítra vyjde slunce, že skončí coronavirus a bude lépe. Je toho fůra v co se dá věřit:-)
Pak je tu víra individuální a skupinová, či kolektivní. Každý věřící má svou individuální víru, která se vždy liší od té skupinové nebo kolektivní. Proč? Je to logické, určité věci chápeme každý po svém. Je to jako s knihou a filmem na motivy knihy. Znáš knížku a pak se podíváš na film a říkáš si, jaký packal to dělal? Je to úplně o něčem jiném. Takhle to tam není a autor chtěl říci něco jiného.
Bohužel často, individuální věřící neříkají své názory nahlas, aby se jim někdo kolektivně nesmál a pak jsou tu další, kteří navenek drží basu a posmívají se spolu s ostatními. Večer, když si sundají masku své kolektivní víry, nebo ve vypjatých situacích si třeba své chování uvědomují a pak řeší dilema. To je nejhorší, co může nastat a nikomu to nepřeji. Proto je lepší neorganizovaná víra, která si sama hledá vlastní cestu. Taková cesta nesmí ohrožovat ostatní a hlavně musí něco přinášet tomu, kdo po ní jde.

K poslední větě, to je takové vykličkování z odpovědnosti. Jen aby se člověk nemusel veřejně přiznat kam patří, co je jeho hodnotový systém, snaha se vyhnout otázkám... prostě nějak to bude, ale nikomu do toho není.

Já přílušnost ke konkrétní církvi přirovnávám k manželství. I když není vše ideální a mohu mít k partnerovi výhrady, tím že řeknu ano, veřejně se ke svému znám ať v dobrém nebo ve zlem. Prostě je to i pro ostatní znamení, tohle jsme my a na této straně stojím.

To je právě naopak, nevěřím, že máš jen kolektivní myšlení:-))
Manželství někdy vyjde a někdy ne a pozná se to po letech. Někdy je to na papíře.
Pak každý má vždy svou individualitu. Ta bych žádnou žádnou skupinu netahal, tam patříš jen ty sama

To s tím přece nijak nesouvisí. Hodně jsem cestovala, a vím že v jiných zemích je jiná tradice a je také jiné náboženství a to vytváří charakter a tradici dané země.
Již jsem dost stará na to abych pochopila že to co máme zde patří k tomu nejlepšímu a nejcennějšímu a je třea si to chránit. A patří k tomu i naše tradice, historické souvislosti a kulturní bohatství. Na vše můžeme být hrdi. Nestydím se za to že jsem křesťanka, hlasím se k tomu jako k dědictví naší kultury. Opravdu jsem na to hrdá když mohu někam přijít a říct, že jsem z České repubiky a že jsem křesťanka.

Křesťanství je především náboženství, jako každé jiné. Máme tady kulturní památky, různé zvyky, lidové kroje, nářečí, to je pro mě kulturní dědictví, tradice. Křesťanství nás dějinami provázelo a jak na tom bylo, jak se chovalo a zda bylo prospěšné pro člověka? To přenechám k posouzení historikům a individuálnímu úsudku každého jedince. Ať se rozhodne sám, zda mu může přinést, přineslo něco dobrého a nebo ne. Nikoho nemůžeš nutit, aby věřil a pokud to uděláš, pak už opouštíš etické zákony a právě často i postuláty na kterých stojí víra samotná. To je na tom to krásné, že hlava může souhlasně kývat a přesto mysl si myslí své.
Klidně můžeš říci, jsem z České republiky, tvá víra s tím nemá nic společného. V cizině stejně nejvíce slyší na to "jsem z Československa" a většina cizinců ví i kde bývalá společná vlast leží, mám vlastní zkušenost

Nikoho k ničemu nenutím, to je to poslední... nemám ráda ani když někdo něco nutí mně.

Tak jsem to nemyslel, myslím to obecně. Vira je pro mě individuální věc a nevysmívám se žádné.

víra je individuální, nemůže být ani jiná pokud ji uznám jako nejhlubší intimitu. Ovšem i jako vyjádření hluboké intimity a osobní spirituaity by měla lidi zbližovat nikoliv odcizovat. V tomhle jsem asi idealistka. Věřím že křesťanství tedy takové to jednoduché katolictví lidi sbližuje.

Ja spíš zažívám že Slovo Boží zbližuje .

Přesně tak, to zažívám. Protože vnitřně člověka projasňuje.

Se vším souhlasím, krom té polední věty. Ta už je sporná a ať si každý udělá obrázek sám:-)

No právě, já za svůj život toho odzkoušela tolik, že nakonec mi zbylo to kde jsem... nic jiného mě nepřineslo tolik pokoje.

Pokud ti to pomáhá, pak u toho určitě zůstaň. To je to nejlepší, co můžeš v životě udělat.

Matouš 7
14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Asi tak:-)