Křesťanství je především náboženství, jako každé jiné. Máme tady
kulturní památky, různé zvyky, lidové kroje, nářečí, to je pro mě
kulturní dědictví, tradice. Křesťanství nás dějinami provázelo a jak na
tom bylo, jak se chovalo a zda bylo prospěšné pro člověka? To přenechám k
posouzení historikům a individuálnímu úsudku každého jedince. Ať se
rozhodne sám, zda mu může přinést, přineslo něco dobrého a nebo ne.
Nikoho nemůžeš nutit, aby věřil a pokud to uděláš, pak už opouštíš
etické zákony a právě často i postuláty na kterých stojí víra samotná.
To je na tom to krásné, že hlava může souhlasně kývat a přesto mysl si
myslí své.
Klidně můžeš říci, jsem z České republiky, tvá víra s tím nemá nic
společného. V cizině stejně nejvíce slyší na to "jsem z Československa"
a většina cizinců ví i kde bývalá společná vlast leží, mám vlastní
zkušenost