Ne, vymyslíme si, že to samo!
At nám důkazy horem dolem říkají, ze ne, budeme do krve tvrdit, ze to
samo...
Ne, vymyslíme si, že to samo!
At nám důkazy horem dolem říkají, ze ne, budeme do krve tvrdit, ze to
samo...
Neulehčíme-li tedy evolucionistům práci a budeme-li striktně trvat na experimentálním vědeckém důkazu jimi tvrzené zákonitosti, mají v současnosti dvě možnosti: 1) jsou-li přesvědčeni, že vzhledem k podstatě evoluční teorie nelze experiment uskutečnit, bez okolků evoluci z vědy vyřadit, protože co nelze opřít o empirický důkaz, nepředstavuje vědu; 2) předpokládají-li, že se nějaký experimentální důkaz může podařit, prozatím uznat, že evoluce stále nepředstavuje víc než nedokázanou hypotézu.
Jistěže to samo. Ale společně působí, kosmické záření, které v mezihvězdném prostoru, rekombinuje z dostupných atomů organické sloučeniny, až do velikosti alkoholu (C2H5OH). Dalším nezbytným požadavkem, je vhodné prostředí, které brání rozbití vyšších celků UV zářením, a nezbytné jsou dlouhodobě stabilní podmínky
Hlavně dokaz, jak se do dokonalé pasterizovane sloučeniny dostane
život!
U toho kosmického záření si asi byl, pred vznikom zeme......
Darwinova černá skříňka
Věda vytváří své teorie a další výzkum povede buď k jejich
zpřesnění, nebo k jejich zapomenutí
Emil Paleček | 5. 2. 1998 | Vesmír 77, 103, 1998/2
Michael J. Behe, autor knihy „Darwinova černá skříňka“, je biochemik
(jeho práce se týkají struktury a interakcí DNA s bílkovinami). Stal se
svědkem obrovského pokroku, který biochemie učinila zhruba od poloviny
padesátých let. Vědecký pokrok pomohl nejen lépe chápat svět kolem nás,
ale přinesl i řadu zlepšení v praktických oblastech života, včetně
lékařství. O některých M. Behe píše. Zároveň se ptá, zda se dá vznik
a vývoj složitých biochemických systémů vysvětlit na základě Darwinovy
teorie.
Dawkinsova Řeka z ráje
Vybral jsem si Dawkinsovu knihu, kterou Behe cituje a o jejímž českém
překladu „Řeka z ráje“ jsem se dozvěděl z Vesmíru (Vesmír 76, 328,
1997/6). Dawkinsovou „řekou“ je tok DNA, který prostupuje časem, nikoliv
prostorem. Takže, když někdo začne s DNA a bude snad psát o evoluci
biologických systémů na molekulární úrovni, ukáže se, že Behe trochu
přeháněl. Moje pochybnosti o darwinizmu se rozplynou a já se vrátím ke
své práci s DNA. Četl jsem dál. Od toku DNA jsme se rychle dostali k
veverkám, potom k pštrosům, šimpanzům a dalším. Tu a tam je zmínka o
genetickém kódu a písmenkách v DNA, odpovídající populárním
vysvětlením několika odstavců ze středoškolské učebnice. Následovalo
konstatování, že kódový systém genů je záhadně podobný
počítačovému. Četl jsem a četl, ale nenacházel jsem nic, co bych mohl
použít k oslabení kritiky, kterou vyslovil M. Behe. Musím říci, že
Dawkinsova kniha se čte pěkně, autor je nepochybně vynikající
popularizátor. Potíže nastanou, když čtenář nad textem začne
přemýšlet.
Život se nemůže dostat „do sloučeniny“. Život není v žádné jednotlivé sloučenině. Prosím tě, podívej se někam na základy fungování živých soustav!
To, že to nechceš chápat, ještě neznamená, že jsou to bludy. Müsliteli.