Něco se stalo! Něco se děje! A nic
z toho neovlivním, Tatínku můj milovaný!
Tvá vůle je svatá, Lásko moje!
Tvá vůle se děla, děje a bude dít na věky věků...
Můžeš a musíš ovlivnit mnohé.
Víš, jak to bylo s těmi svěřenými talenty, které někdo nechal ležet,
někdo je dokonce zakopal, a někdo je rozmnožil.
Komu z nich hospodář (Bůh) svěřil správu nad mnohým? 
„Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.
Tak i ten, který měl dvě, získal jiné dvě. Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána. Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat. Přistoupil ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal. Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: ,Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal. Jeho pán mu odpověděl: ,Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána. Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří. Jeho pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.” Mt 25,14-30
Znám obsah Bible!
Ovšem já jsem dítětem!
Dítětem hloupoučkým a bláznivým... 
O vše se stará můj a náš Tatínek! On je Bůh a Panovník! Já jsem
malinké Boží děťátko. Človíček. 
My lidé máme různé životní role! Tak rozhodl Bůh!
A já mám roli Tatínkova
Človíčka.
Nevím, od 15.9.1995 mám na sobě
karnevalový kostým v podobě lidského těla... 
Od 3. 7. 1995 jsem poznamenaná neblahou diagnózou, která mě na dlouhá
léta srazila na kolena.
Dal mi ji ten, od kterého bych to nečekala.
Prý to udělal z dobroty srdce, abych jako rozvedená mohla živit své
studující děti.
Inu, uživila jsem je.
Na gymplu i na vejškách.
Takže jsem panu doktorovi už odpustila. 
Věřím mu, že to myslel dobře, ale mě to porazilo...
(Na každém šprochu pravdy trochu...)
Omyl - vše ovlivňuje a řídí Bůh! 
Já jsem pouhou loutkou, kterou on ovládá! 
Já jsem pouhým živým nástrojem, který on používá...
Nejsem natolik drzý a pyšný, abych dílo a skutky Boží vydával za své!
Děje se vůle Boží a ne má! 
Nebojím se nikoho a ničeho! Nebojím se ani Tatínka!!! Důvěřuji mu a
miluji ho... 
Tak proč se bojíš převzít odpovědnost sám za sebe?
Jsi přece dospělý chlap! 
Zakopáváš své Bohem ti svěřené hřivny (talenty).
Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk, sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří. Jeho pán mu odpověděl: ,Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal. Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven! Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.” Mt 25,14-30
Nemám motyku ani krumpáč! A mám živé srdce, i když si to nemyslíte...
Soudíte ráda lidi? Potom nejprve rozdejte
vše, co máte "nasyslováno", chudým, a potom budete čestná a nebudete
nikoho soudit pokrytecky... 
Já vše rozdávám a rozdám: vnoučatům, která si ještě nemohou sama
vydělávat. 
Nemělo by se.
Lhát se může nepříteli, který nás ohrožuje, nebo jako laškování. 
Příroda je o lhaní, předstírání, zastírání.
Odhalovat se je nezřídka nebezpečné.
Nepřítel nikdy nespí. 
Podbízíš se jim, přestože oni tě urážejí.
To je znak slabošství. U obou. 
Hrátky na internetu mě za uplynulých 18 let přišly odhadem na více jak
půl milionu. Do koruny vše, co jsme si vydělali v Tyrolsku při probírkách
a sklizních jablek. 
Ale já jsem rozdávala!
Tu pár tisícikorun, tu věci, tu "chytré" řeči... 
Víš, kolik tisícovek a věcí jsem porozdávala?
Nepočítaně.
Jednou jsem se dokonce dostala na účtu do minusu...
Musela jsem vybrat své penzijní připojištění, abych měla na nájem a
jídlo. 
1
Smí se lhát? 
