"13 Pokud jde o dřevořezbáře, ten natáhl měřicí provazec; načrtává
to červenou křídou; opracovává to pořízem; a stále to načrtává
kružidlem a postupně to dělá jako znázornění muže (NEBO ŽENY),
jako krásu lidstva, aby [to] sedělo v domě. ... Na polovině
z něho dobře opeče maso, které jí, a nasytí se. Také se ohřeje a
říká: „Aha! Ohřál jsem se. Viděl jsem světlo ohně.“ 17 Ale
ze zbytku opravdu udělá boha, jeho vyřezávanou sochu. Vrhne se před
ní [k zemi] a klaní se a modlí se k ní a říká: „Osvoboď mě, vždyť
jsi můj bůh.“
18 Nepoznali ani nerozumějí, protože jejich oči byly zalepeny,
aby neviděli, jejich srdce, aby nemělo pochopení. 19 A nikdo si v
srdci nepřipomíná ani nemá poznání ani porozumění, [aby] řekl:
„Polovinu z něho jsem spálil v ohni a na jeho uhlech jsem také upekl
chléb; opékám maso a jím. Ale ze zbytku mám udělat pouhou odpornou
věc? Budu se vrhat [k zemi] před vyschlým dřevem
stromu?“ 20 Živí se popelem. Jeho vlastní
srdce, s nímž si bylo zahráváno, ho zavedlo na scestí. A
neosvobozuje svou duši ani neříká: „Není v mé pravici
faleš?“" (Izaias 44 kap.)