Ano vím je to negentlmanské,tak se omlouvám a i tobě ahoj a jen tobě pokud jdeš spát dobrou noc a nezapomeň bejby nebude sedět v koutě.
Ahoj...zapomínat na historii...nemusíme...pokud je to ta🤔co nás drží nad vodou...někdy...nedrží,tak svadime boj sami asi..s větrnými mlýny...vím,,jsou to fráze!!! Každý má své...🤔❤️
Víš někteří zapomínají na historii a pak se divíme že se historie opakuje,viz Ukrajina.
Erzebet není německy, ale maďarsky Alžběta....Erzebet Bathory byla Čachtická paní... že?
To je jen🤭🤭🤭tak...smažu se,když vím,že už není co dát!!! I brát ve virtu...blbý vím...
to bylo na mě? jestli ano, tak jsi na omylu...já žádný jiný nick neměla, tudíž nesmazala...
Ok,..dělám si srandu...z blbecku co neznají svět. !!! Už mě neřeš,vím co dělám...díky...
Zdálo se mi to sem že je to dobré dát,aby se nezapomínalo na historii.
Anděl
Když se narodila, nebe plakalo, protože poslali svého nejhodnějšího
anděla na zem. Když zemřela, plakali lidé, pro které se tato žena stala
jejich strážným andělem, který jim zachránil život..
Ireně Sendlerové se říkalo ′′ Matka dětí holokaustu ".
Narodila se 15 února 1910 ve Varšavě.
Již od dětství si Irena hrála s židovskými dětmi a dokonce se naučila
porozumět jazyku jidiš. Bylo jí teprve sedm let, kdy její otec Stanislav
Krzyżanowský, lékař a veřejně známá osobnost, který často léčil
nemocné a chudé zdarma, byl infikován tyfem od jednoho ze svých pacientů a
zemřel. Irena do posledních dnů svého dlouhého života stále vzpomínala,
jak ji její otec vštěpoval dvě důležité životní zásady: První byla,
že každý, kdo se topí, potřebuje nabídnout pomocnou ruku. A druhá, že
nikdy nezáleží na rase, národnosti, nebo náboženství. Důležité je
pouze to, co je to za člověka. Tyto jednoduché věty opakovala vždy všem,
kteří ji kdy přišli později navštívit.
Během druhé světové války byla Irena Sendlerová zaměstnankyní
Varšavského sociálního úřadu a členkou polské podzemní organizace
Židovské rady (Żegota). Často navštěvovala varšavské ghetto s falešným
průkazem zdravotnice, aby údajně zkontrolovala nemocné děti. Pod touto
záminkou vyvezla ona a její spolubojovníci přibližně 2500 židovských
dětí z ghetta, které byly pak dále předány do polských sirotčinců a do
soukromých rodin a také do klášterů. I přestože všem, kteří se dětí
takto ujmuli hrozilo mučení a jistý trest smrti, jak vzpomínala Irena
Sendlerová - vůbec nikde ji nikdo neodmítl..
Miminkám byly dány prášky na spaní, a byla umístěna do malých krabic s
otvory, aby se neudusila a byla vyvážena ven z tábora v autech, kterýma byly
dodávány do tábora desinfekční prostředky. Některé děti byly vyvezeny
sklepy domů, co přímo sousedily s ghettem, kdy se používaly pro útěky
odpadní kanály. Ostatní děti byly vyvezeny v taškách, košících,
kartonových krabicích...
Irena Sendlerová zaznamenávala data všech zachráněných dětí na úzké
proužky tenkého papíru a tento seznam schovala do skleněné lahve. Lahve
zakopala pod jabloní v zahradě u svého kamaráda, aby se po válce mohli
najít příbuzné dětí. V roce 1943 byla Irena Sendlerová zatčena gestapem,
ale ani přes opakované brutální mučení nic důležitého nevyzradila.Ona
sama podrobnosti o této části svého života nikomu nesdělila, dokonce ani
svým nejbližším. Známo je jen, že mučení zanechalo na jejím těle
trvalé následky. Byla odsouzena k smrti, ale lidé z organizace Żegota
podplatili dozorce, kteří jí umožnili prchnout a zapsali ji jako popravenou.
Po útěku i nadále pokračovala v zachraňování Židů
Po válce se paní Irena se vrátila do práce na oddělení sociální péče.
Aktivně pracovala až do roku 1968, kdy byla kvůli zdravotnímu stavu nucena
odejít do důchodu.
V roce 1965 jí Jad Vašem udělil titul Spravedlivá mezi národy
Irena Sendlerová zemřela 12 května 2008 ve Varšavě, ale její legenda
stále žije a nejen to. Dodnes také žije i mnoho z dětí které tehdy tato
výjimečná žena zachránila.
Všichni lidé nejsou hajzlové!" řekl muž, než vstoupil s dětmi do
plynové komory přihlížejícím nacistům.
Janusz Korczak- polský pedagog, spisovatel a lékař. Celkem třikrát odmítl
si zachránit svůj život.
Poprvé, když odmítl před okupací Polska emigrovat, protože nechtěl
opustit ′′ Dům sirotků ′′.
Podruhé - když odmítl utéct z varšavského ghetta.
A potřetí, tehdy, když už všichni obyvatelé ′′ Domu sirotků ′′
nastoupili ke vlaku, který jel do tábora Treblinka a přistoupil k němu
důstojník SS a zeptal se:
A za pár dní, v koncentračním táboře Treblinka, Janusz Korczak spolu se
svými dětmi, vstoupil do plynové komory. Cestou na smrt s nic netušícími
dětmi, držel dvě z nejmenších dětí za ruce a vyprávěl jim pohádku
...
Takto skončil život toho úžasného člověka, který nám může být v
mnohém příkladem.
Zde je ještě několik jeho doporučeních, jak správně vychovat děti:
Credit: Johan Peter Hasenclever
No určitě né osobně a na jednom chatu jsem párkrát byl ale nezmiňoval se.