Rozcestník >> Náboženství >> Bůh je naším milujícím Tatínkem i naší Láskou.

Dobré ráno Vám všem lidem na celém světě, kde ráno právě máte!

Všem ostatním přeji:

DOBRÉ DOPOLEDNE
DOBRÉ ODPOLEDNE
DOBRÝ VEČER
DOBROU NOC

A jsem vděčný Bohu Otci svému, že se tu na Vás láskyplně usmívám!
(Tatínku! Bože a Pane náš! Lásko moje! Děkuji Ti...)

Tady je mnoho lásky a přesto myška má jen jeden ocas.

Ano, láska k Bohu má být CELOU LÁSKOU k našemu nebeskému Tatínkovi.

Ano, sestro, Bůh Otec Tvůj Tě miluje!
Ano, bratře, Bůh Otec Tvůj Tě miluje!

Ano, Bohem milované dítě, Tvůj nebeský Tatínek Tě miluje!

(Bible, Daniel 3:31-33 + 4:1-34)

Král Nebúkadnesar všem lidem různých národností a jazyků, kteří bydlí na celé zemi:
"Rozhojněn buď váš pokoj! Zalíbilo se mi sdělit vám, jaká znamení a jaké divy učinil na mně Bůh nejvyšší.

Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jsou jeho divy!
Jeho království je království věčné, jeho vladařská moc po všechna pokolení.

Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, pln svěžesti ve svém paláci. Viděl jsem sen a ten mě vystrašil. Představy ve snu na lůžku, vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnily hrůzou.
Vydal jsem rozkaz, aby ke mně byli uvedeni všichni babylónští mudrci, aby mi sen vyložili. Přišli tedy věštci, zaklínači, hvězdopravci a planetáři. Vyprávěl jsem jim sen, ale jeho výklad mi nemohli oznámit.
Konečně ke mně přišel Daniel, který má jméno Beltšasar podle jména mého boha; v něm je duch svatých bohů. Vyprávěl jsem mu sen: Beltšasare, nejvyšší z věštců, vím, že v tobě je duch svatých bohů a že žádné tajemství ti nedělá potíže. Pověz mi výklad vidění snu, který jsem viděl. Ve viděních, která mi prošla hlavou na mém lůžku jsem viděl:

Hle, strom stál uprostřed země, jeho výška byla obrovská.
Strom rostl a sílil, až jeho výška sahala k nebi. Bylo jej vidět od samého konce země.
Měl nádherné listí a mnoho plodů, byla na něm potrava pro všechny.
Polní zvěř pod ním nalézala stín, v jeho větvích bydleli nebeští ptáci a sytilo se z něho všechno tvorstvo.

Ve viděních, která mi prošla hlavou na mém lůžku, jsem viděl: Hle, posel, a to svatý, sestupoval z nebe. Mocně volal a nařizoval toto:

'Skácejte strom! Osekejte mu větve! Otrhejte mu listí! Rozházejte jeho plody!
Ať uteče zvěř, která byla pod ním, i ptáci z jeho větví!
Avšak pařez s kořeny ponechte v zemi, sevřený obručí z železa a bronzu, ve svěží zeleni pole;
ať je skrápěn nebeskou rosou a se zvěří ať se dělí o rostliny země.
Jeho srdce ať je jiné, než je srdce lidské, ať je mu dáno srdce zvířecí, dokud nad ním neuplyne sedm let.
V rozhodnutí nebeských poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřená.
Z toho živí poznají, že Nejvyšší má moc nad lidským královstvím a komu chce, je dává;
může nad ním ustanovit i nejnižšího z lidí.'

Tento sen jsem viděl já, král Nebúkadnesar, a ty, Beltšasare, mi řekni jeho výklad. Žádný z mudrců mého království mi nemohl výklad oznámit. Ty však jsi toho schopen, neboť v tobě je duch svatých bohů."

Tu Daniel, Který měl jméno Beltšasar, zůstal skoro hodiny strnulý a jeho myšlenky ho plnily hrůzou.

Král mu řekl: "Beltšasare, snu ani výkladu se nehroz."

Beltšasar odpověděl: "Můj pane, kéž by... ... ...

• LIDÉ, OTEVŘETE SI BIBLI A DOČTĚTE SI TO AŽ DO KONCE.

Ten příběh je poučný pro každého člověka i pro celé lidstvo!

TATÍNKOVA BOŽÍ VŮLE.

Tatínkova Boží vůle je nadčasově láskyplná! Lidské životy jsou jako životy kladných pohádkových postav.
Bůh rozhoduje o početí, porodu, životě, zesnutí i vzkříšení k životu věčnému v uzdraveném těle!

A ten samý Bůh rozhoduje o všech našich cestách i o kladných nebo záporných rolích, které na svých cestách máme! Máme-li být nemocní, potom jsme nemocní! Máme-li být zmrzačení, potom jsme zmrzačení. Máme-li mít hlad nebo žízeň, potom nám kručí v břiše a jazyk se nám lepí na patro! Máme-li být milovaní nebo máme-li mít schopnost milovat, potom žijeme v lásce - horší je, je-li tomu z vůle Boží naopak...

Dobré jitro, Bohem milovaní lidé!

Vím, venku je ještě tma, ale Človíček je už vyspinkaný!

Tak hezký den, Otcem milovaní bratři a sestry!

Mnozí lidé se chtěli stát bohy nebo bohyněmi...

A někteří lidé se dokonce za bohy nebo bohyně vydávali...

Človíčkovi stačí, že je člověkem a tím i milovaným Božím dítětem!

Dospělost je tak trochu o pokrytectví - lidé se přetvařují a snaží se tajit, že jsou v nitru neustále dětmi.
Proč se přetvařovat? Proč si hrát na dospělého, když to člověku není vlastní? Proč?

Co říci o člověku?
A co říci o lidech?

Člověk je Bohem milované dítě! A věk na tom nic nezmění.
(Stačí si uvědomit, jak asi dlouho tu je Bůh Otec náš!)

A lidé? Není celé lidstvo tak trochu jedním jediným člověkem?