V matčině lůně byly dvě děti. Jeden se zeptal druhého: ′′
Věříte v život po porodu?" Druhý odpověděl: ′′ Proč, samozřejmě.
Něco po porodu musí být. Možná jsme tu, abychom se připravili na to, čím
budeme později."
′′ Nesmysl," řekl první. ′′ Neexistuje žádný život po porodu. Co
by to bylo za život?"
Druhý řekl: ′′ Nevím, ale bude víc světla než tady. Možná budeme
chodit s nohama a jíst z pusy. Možná budeme mít jiné smysly, které teď
nemůžeme pochopit."
První odpověděl: ′′ To je absurdní. Chození je nemožné. A jídlo s
pusou? Směšné! Pupeční šňůra dodá výživu a vše, co potřebujeme. Ale
pupeční šňůra je tak krátká. Život po porodu je třeba logicky
vyloučit."
Druhý trval na tom, ′′ No myslím, že něco je a možná je to jinak, než
je to tady. Možná už tuto fyzickou šňůru potřebovat nebudeme."
První odpověděl: ′′ Nesmysl. A navíc, pokud existuje život, tak proč
se odtamtud nikdo nevrátí? Dodání je konec života a v po porodu není nic
jiného než tma a ticho a zapomnění. Nikam nás to nevede."
′′ No nevím," řekl druhý, ′′ ale určitě se setkáme s matkou a ona
se o nás postará."
První odpověděl ′′ Matko? Opravdu věříš v matku? To je k smíchu.
Pokud matka existuje, tak kde je teď?"
Druhý řekl: ′′ Je všude kolem nás. Jsme obklopeni ní. Jsme z ní.
Žijeme v ní. Bez ní by tento svět nebyl a nemohl existovat."
První řekl: ′′ No nevidím ji, takže je logické, že neexistuje."
Na což druhý odpověděl: ′′ Někdy, když jste v tichosti a soustředíte
se a nasloucháte, můžete vnímat Její přítomnost a můžete slyšet Její
milující hlas, volající shora dolů."
Možná to bylo jedno z nejlepších vysvětlení koncepce BOHA.