ANTHONY DE MELLO - NÁPRAVA
Když přišel prosit o radu muž, s jehož manželstvím to šlo z kopce,
Mistr řekl:
"Musíš se naučit své ženě naslouchat."
Muž si vzal radu k srdci a po měsíci se vrátil,
aby Mistrovi sdělil, že se naučil poslouchat každé slovo, které žena
říká.
I pravil Mistr s úsměvem: "Teď jdi domů a naslouchej každému slovu, které neříká."
P.S. A to by mělo platit i zde! Číst obsah textu už asi zvládáme!
Teď už stačí jen pokročit a naučit se číst i to, co je ukryto mezi
řádky textu... 
ANTHONY DE MELLO - PRONÁSLEDOVÁNÍ
Jeden žák jednou připomínal,
jak byli Buddha, Ježíš a Mohamed svými současníky ocejchováni jako
buřiči a heretici.
Mistr řekl:
"O nikom se nedá říci, že dosáhl vrcholu Pravdy, dokud ho tisíc
upřímných lidí neobvinilo z rouhání."
Všimli jste si toho, že tu lze rozjímat o životě? 
Vyvěrá tu pravda plná vlastních pocitů, která probouzí rozjímání i v
lidech, co tyto příspěvky čtou... 
Naše životní cesty vedou tak nepochopitelnými místy, že na to lze jen
zírat s otevřenými ústy - nebo přesněji: zírat s otevřeným srdcem, kdy
v nás vznikne "průvan", který rozmetá veškerý zdánlivý pořádek,
kterým jsme překryli všechen ten zbytečný "bordel", který jsme na svých
životních cestách posbírali... 
Přeji lidstvu překrásný den, kdy se jim splní jejich sny a přání...
Ovšem stane se pouze to, co pro nás přichystal Bůh Stvořitel, Otec, Pán
a Spasitel náš! 
A Tatínkovy plány bývají skoro vždy jiné než ty naše! Ale miluje nás
víc než si umíme představit! 
nebyl jsem tu vždy takhle sám, měl jsem tu čtyři kočičáky, Macíčka, toho jsem našel před domem s rozbitou hlavou, pak se mu to zahojilo, měl na hlavě jen bílou jizvu, potom jsem mu donesl mourovatou kočičku, aby nebyl sám, než jsem ho stačil vykastrovat, oplodnil ji, darebák:-) byla Žanetka a Tomášek, už umřeli, miloval jsem je, třeba ten Macíček i když už nemohl ani chodit, přišel za mnou k posteli vyskočil na dvě tlapky, dnes vím, že se přišel rozloučit, druhý den už byl mrtvý .... pochoval jsem je tady v lesíku, lidé tam pohřbívají své miláčky, musím tam zajít, uklidit listí a zapálit svíčky
ten Tomášek odešel jako poslední, umíral mi v posteli, naříkal, dostal jsem prášky od zvěrolékaře, chodil jsem s ním na kapačky, nic nepomohlo, na ten jeho nářek v posledních minutách nezapomenu .... už nechci žádné zvíře, možná jsem zbabělec, ale už nechci slyšet jejich nářek
někoho milovat, automaticky přináší i bolest z jeho odchodu, to jsem chtěl říct
No právě a Bůh je věčný, tedy je to nějaká věčná hodnota jako že
není pomíjivý..je to jaké si perpetuum mobile ?
Stále vytvářející se princip.
máte pravdu ... znám ho, znám i svoji ženu, nikdo z nich není zlej, jsou to dva lidé, která znám velmi dobře, je to ta jeho věta "není dobro, není zlo"
budete mě mít za blázna, to nevadí, takových okamžiků v životě není moc, jen několik, jeli jsme spolu na místo, kde byl v domově, Chotěbuz na Vysočině, je tam rybník, jeli jsme na ryby, přijíždíme na té Vysočině, už je sklizeno obilí, do křižovatky v tvaru T, najednou tam jde muž s dvoukolákem, museli jsme to vzít do pole, aby jsme se mu vyhli, hned jsme z toho pole vyjeli, byl tam nájezd, ten muž nikde nebyl, zmizel .... myslím si, že to byl můj pravý otec
To, že vypluje pravda na povrch neznamená, že Vám v nitru nezůstanou pochybnosti způsobené lží, které umí být velmi trýznivé a zničující. (Jedinou obranou bývá ABSOLUTNÍ odpuštění, ale kdo z nás ho zvládá v srdci realizovat? Kdo má tu sílu přenechat soud Bohu?!)
Věřím na to že jo neb lež je oproti ní vždy jenom těžšíí až i
těžká :-)
Pravda je u Boha a tam kolikrát ani nedovidíme:-)
Ano, Bůh
pravdu zná! (A bylo by správné to respektovat, když nám ji hned nezjeví.)
Nadčasově vždy - Bůh je ale milosrdný - často nám ji odhalí až
tehdy, kdy už máme sílu ji přijmout v klidu a s úsměvem, protože víme,
že se děla vůle Boží, která měla na mysli dobro naše i dobro celého
lidstva!
Ale LEŽ napáchá často hrůzostrašné škody, které jsem lidskými
silami nevratné!
Kdyby jste byl nemocný a lékař, příbuzní, by vám měli říct, zda
trpíte smrtelnou chorobou, nebo ne.
Co byste si vybral? Čistou bolestivou pravdu, nebo milosrdnou lež?
Nebo druhá situace. Vy jste ten co má říct druhému milosrdnou lež, nebo
čistou bolestivou pravdu. Co si vyberete? A bude to tak vždy? 
Tady to nemohu procítit, já nemám ze smrti strach! 
Vím jen jedno, milosrdná lež je přímo vražedný nástroj! 
Rozmetá v lidech veškerou důvěru, když ji lidé odhalí...
A to má strašlivé následky!!! 
Člověk má sdělovat pravdu nebo mlčet - tak to vidím já! A to vše s
vírou v Boží zázrak!
Ale Vy tu jejich bolest asi prožíváte znovu a znovu - přijal jste ji za
vlastní. 
Jo jo pravda je jen u Boha o to právě že jde :-)
Žena je také obraz a podobenství Boha ať se Vám to líbí a nebo ne:-).
když mne opustila, vyzkoušel jsem mnohá zaměstnání, i pizzu jsem rozvážel, milionář z vás nebude, ale uživíte se
jedna ta pizzerie byla na Staňkově, tu už zrušili, jsou dnes kousek za Brnem, ti měli elektrické pece, pak na Merhautově, ti mají kamennou pec, myslím že je o krapet chutnější
nyní je tu v Brně firma Bolt, rozváží jídlo z restaurací, máte v telefonu nainstalovanou jejich aplikaci, vyděláte si tak dvě stě za hodinu
Tady za 170 dělá jí Chorvat a vždy když jedu po republice dávám pizzu a jako nic moc a vždy se vracím k němu,byl jí studovat v Itálii.
Mate radi pohadky? x))) mě se libi elfky...pohadkove lesy a lisky...liska pro mě symbolizuje hravost a lest...kdyby si cervena karkulka v pohadce vzala do chaloupky kde vlk sezral jeji babicku, lisku, tak ta by poznala ze to neni babicka ale vlk protoze liska umi vetsi lest, kdyby si pak karkulka vzala i bouchacku tak by mohla vlka hned zastrelit a myslivec by nemusel chodit okolo aby babicce a karkulce pomahal...co si o tom myslite?
Vy mi to nebudete věřit, ale v první chvíli mě napadlo to samé "
pohádka je pohádka" 
My lišky máme moc rády pohádky, ale taky i báje a mýty. 
Jste bystrý. Byla by z vás možná dobrá liška. 
Pohádku o karkulce, babičce, vlkovi a myslivci známe, ale nemáme ji rády. V
té pohádce je myslivec. Myslivci nás loví nejen pro ošacení, ale i pro
zábavu. Myslivcům se vyhýbáme. 
Vlci nám opravdu nevadí. To je takovej velikej pes a pes kterej štěká, tak
nekouše. Rády si hrajeme s vlky.
Vaše podoba pohádky se mi tolik nelíbí. Mám raději tu, kde babička
nesedí doma, nýbrž se baví extrémními sporty, v dobu kdy Karkulka
rozváží její dobroty po lese na kole, kdy chodí kolem novinář Vlk s
neposednou veverkou, jako asistentem a šmíruje, jestli nevyfotí nějakou
senzaci pro svůj článek.
Usmívám
se tu.
A
předpokládám, že Vy jste liškou, která lidem do kurníku neleze.
Ano, jsem liškou, která lidem do kurníku neleze. Nerada lovím v cizím
rajónu. 
když to otočím naopak, takovou ženou byla Iveta Bartošová, Petr Sepéši zemřel v autě na přejezdu, ona se snažila jít dál, nešlo to, její láska k němu vše přebije, spáchá sebevraždu pod koly vlaku, stejně jako on, chce jít za ním ... obdivuji ji a chápu
její matka je další svině, nebo není a jde jí o jejího syna se Štajdlem, ale myslím si, že jí jde o peníze
Jestliže
odpustíte v srdci i v mysli nám všem lidem naši hříšnou povahu, uleví se
Vám a začnete vnímat, jak je náš život překrásný takový, jaký je.
Bůh Vám v
tom jistě pomůže! 
to nevím, chtěl bych, ale zatím mi to nejde .... ten zkurvenec, co se vydával za mého otce, tak si myslím, že je ve skutečnosti můj bratr, tedy byl, už zemřel, chtěl aby má žena se mnou zůstala, s jeho synem, to nedokázala, mi lhát, odešla
myslím si pane, že také máte svůj bol, předtím jsem to nevěděl, dnes to vím, každý máme duši, v těch místech, jak je solar plexus, bolí to, stále
A já to
zase neumím pochopit. Můj vztah k lidem je jiný!
Miluji
Tatínka, který je i naším jediným Bohem, a jsem většinou velmi
šťastný...
přeji Vám to, má matka je kurva, ne za to, že ho podvedla, ale za tu lež, není těžké přesvědčit ženu k hříchu, ona povolí, můj otec není můj otec a moje žena je stejná, také nedokáže mi říct pravdu, asi bych měl už jít, už mě tu nic nedrží
nevím zda znáte "Silvova metoda", je možné, že mi to nakonec když umíral, sdělil on, věděl že bych ho za to zabil, i přesto, že jsem ho miloval, až on mi to sdělil
stál jsem ve Šlapanicích, na zastávce, je tam udělán nový kříž s Ježíšem, nemohl jsem jet autobusem, šel jsem celou cestu domů pěšky a plakal jsem
nejdříve žila se zedníkem, pak si vzala realitního makléře, asi je to hodný muž, má s ním druhé dítě, ze srdce ji přeji, ať je šťastná
škoda, mohl jsem to být já, s kým je šťastná, je to ta nejkrásnější a nejhodnější žena, jakou jsem poznal
měla černé silonky, černou minisukni, černé kozačky a červené paleto, žádný čurák nezůstal viset, mě si vzala, znal jsem ji už od dětských let, bylo to jako kouzlo, ale celou tu dobu vedle mě číhalo zlo
prý mám přijít za patnáct minut, stála sto osmdesát, tak jsem mu nechal dvě kila, sýrovou
Víra nestačí! Musí to být víra, kdy jste pro vše ostatní zbaven
smyslů - nevidíte, neslyšíte... Vnímáte jen a jen Lásku Boží a často
se Vám řinou slzy z očí! Někdy pláčete tak intenzivně a tak hluboce, že
se až rozkašlete s intenzitou, která Vás může celého roztrhat... Tak to
prožívám často i já! 
Maminka nepřestává být maminkou! Kdesi v hloubi duše ji milujete a za to
se v mysli nenávidíte...
Každý den
má své kouzlo. 
A každý
den má i svá tajemství. 
1
1
1
1
Tak dobrou
chuť! 
Pohádka je
pohádka. 
Tušil jsem
to. 
