jistě věčna pochybovačnost neni dobra,dokud je zde na začatku pochybovačnost,ktera vše šmahem zavrhne co neodpovida subjektivnimu přesvědčeni a urovně člověka,tak nemuže dojit k tzv tlučeni a otevření dveři a hledani.nebot nevedomost a z ni pochazejici egoismus a sobectvi,negativni emoce jako chtivost mit a byt a to třeba i v raji jako samostatny jedinec,dale hnev nenavist pycha žarlivost-toto vše nevede k vysvobozeni ale jen k zrozenim a smrtim v kolobehu samsary-jinak to nejde nebot dokud je zde ego a tzv pocit vyhraněne osobnosti tak bytost vytvaři svymi činy a touhami tzv karmu a potom sklizi to co zasevá dřiv nebo piozdeji a pan buh prostě člověka ponecha v jeho snech a tzv mu splni jeho přani,ktera jsou mnohdy pošetilá a tělo je pole, na němž se sklizeji plody našich skutku v podobě pocitu štastnych nebo neštatsnych a nebo neutralnich jako jsou např nemoci a prožitky zdraví a štesti apod:-)
Předmět diskuze:
🤍 ❤️
Abakuk 2:20 Hospodin je ve svém svatém chrámu. Ztiš se před ním, celá země.🤍🕊️
