Falešní proroci
2 V Božím lidu však bývali i falešní proroci, stejně jako mezi vámi
budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné bludy. Budou
dokonce zapírat i Pána, který je vykoupil, a tak na sebe přivedou rychlou
záhubu. 2 Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se
kvůli nim ocitne v opovržení. 3 Budou se s vámi pokoušet chamtivě kupčit
vymyšlenými řečmi, ale jejich odsouzení už dávno nezahálí a jejich
záhuba nespí.
4 Bůh přece neušetřil anděly, když zhřešili, ale svrhl je do pekla, kde spoutáni řetězy ve tmě čekají na soud. 5 Neušetřil ani ten starý bezbožný svět, když jej zaplavil potopou, ale kazatele spravedlnosti Noema a sedm lidí s ním zachránil. 6 Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je pro výstrahu budoucím bezbožníkům odsoudil ke zkáze, 7 ale spravedlivého Lota, ztrápeného nestydatým chováním těch zvrhlíků, vysvobodil. 8 Dokud ten spravedlivý mezi nimi bydlel, jeho spravedlivou duši den co den trápily zločiny, které viděl a slyšel páchat.
9 Pán tedy umí vysvobozovat zbožné ze zkoušek, ale nespravedlivé čeká jeho trest v den soudu, 10 zvláště pak ty, kdo se podvolují nečistému tělesnému chtíči a přezírají Pánovu vládu. Tito samolibí drzouni se dokonce nebojí vysmívat se nebeským mocnostem. 11 Přitom ani andělé, o tolik větší v síle a moci, nad nimi před Pánem nevynášejí potupný rozsudek.
12 Tihle se však chovají pudově jako nerozumná zvířata, určená k ulovení a na porážku. Čemu nerozumějí, tomu se vysmívají, ale jejich vlastní zkaženost je zničí – 13 odplata za jejich špatnost je nemine. Jejich zálibou je denní hýření; na vašich hodech jsou poskvrnou a hanbou, když na nich hýří ve svých rozmarech. 14 S očima plnýma cizoložství nenasytně baží po hříchu, se srdcem vycvičeným v chamtivosti lákají nestálé duše. Proklatci! 15 Opustili přímou cestu a zabloudili. Vydali se cestou Balaáma, syna Beorova, [a] jemuž se zalíbila odměna za špatnost. 16 Za své provinění byl ovšem napomenut: němá oslice promluvila lidským hlasem a proroka v jeho nepříčetnosti zastavila.
17 Jsou to prameny bez vody, mraky hnané vichřicí, které čeká jen černá tma. 18 Když honosně řeční o marnostech, lákají tělesným chtíčem a nestydatostmi lidi, kteří právě unikli životu v bludu. 19 Slibují jim svobodu, ale sami jsou otroky zkázy – čemukoli se kdo poddá, to ho zotročí! 20 Když lidé skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista uniknou špíně světa, ale potom se do ní znovu zapletou a podlehnou jí, budou na tom nakonec hůře než na začátku. 21 Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, které dostali. 22 Stalo se jim, co se říká v tom pravdivém přísloví: „Pes se vrátil ke svým zvratkům“ [b] a „Umytá svině se znovu válí v bahně.“
1