Hravý jsi byl jak letní vánek v
korunách sosen-nesls mě v náručí celý orosen-Oheň nám vysušil zpocené
skráně a všude kolem nás voněly stráně-lásko má jediná slunce mé
věčné,já bydlím v Praze ulici Ječné-kde přebýváš Ty,o tom nic
nevím,vždyť projít bych musela světěm tím širým.Mnohdy bylo mi prostě
jen do breku a možná v mém pokleku odkryl Jsi Tvař-byla to ,byla jsem jen
nezměrna Zář-byla jsem nebyla,i když jsem zlobila,maska se rozbila a
zůstals jen Ty. 

Dnes tak slunce září,kdyby bylo
září,šla bych zase s Máří na skály Šárecké.Ona naše Máří co jí
oči září,ráda doma vaří,mnohé se jí zdaří a tak mužem zase v září
,jít na skály Šarecké-dnešni noci lidé paří ale naše Máří,ta jen s
láskou vaří a měni vodu ve víno-Buďme jako ptáci,jež se často vrácí a
svůj pohled neodvrací,i když se obzor ztrácí.