Hravý
jsi byl jak letní vánek v korunách sosen-nesls mě v náručí celý
orosen-Oheň nám vysušil zpocené skráně a všude kolem nás voněly
stráně-lásko má jediná slunce mé věčné,já bydlím v Praze ulici
Ječné-kde přebýváš Ty,o tom nic nevím,vždyť projít bych musela
světěm tím širým.Mnohdy bylo mi prostě jen do breku a možná v mém
pokleku odkryl Jsi Tvař-byla to ,byla jsem jen nezměrna Zář-byla jsem
nebyla,i když jsem zlobila,maska se rozbila a zůstals jen Ty. 

Dnes
tak slunce září,kdyby bylo září,šla bych zase s Máří na skály
Šárecké.Ona naše Máří co jí oči září,ráda doma vaří,mnohé se jí
zdaří a tak mužem zase v září ,jít na skály Šarecké-dnešni noci lidé
paří ale naše Máří,ta jen s láskou vaří a měni vodu ve víno-Buďme
jako ptáci,jež se často vrácí a svůj pohled neodvrací,i když se obzor
ztrácí.