Jeden člověk mi jednou řekl:
Lepší žít mezi zvířaty než s lidmi.
Nebo sám jako nosorožcův roh.
Bůh nás miluje, ale mnohdy zapomínáme.
Nemám koně aby mne poslouchali, ale aby alespoň i v této zemi se cítili
svobodně, čistě.
Mám jednu kobylku divokou, Tainku.
Chceš na ni jezdit¿
Ano můžeš, ale nech ji, spoj se s ni, zahoď minulost budoucnost a spoj se s
ni nyní a teď.
Teď buď s ní.
Ukaž ji své a ona Tě povede.🤍
žít jen se zvířaty není nejen lepší, ale hlavně lehčí..proč se namáhat se vztahy...praktická žena po rozvodu a jiném zklamání řekne: já už žádnýmu chlapovi posraný trenky prát v životě nemíním...přes vztahy bojujeme se svou vlastní dávnou karmou, odráží se nám, zrcadlí přes druhé, zrcadlíme se přes druhé my sami a samozřejmě je lehčí si pořídit raději egoisticky a možná ze zoufalství jen kočku, psa nebo papoucha a nebo dokonce rybičky..jenomže tím odsouváme patrně pálení, mazání, splácení své karmy na další životy, kde už nebude zřejmě volba psa si pořídit, ale budeme donuceni...?
