Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

fransoa Villon v knize pani kanturkove-navzdory basnik zpiva,když byl ve stavu tzv nehybnosti a neděl jak dale tak prosil Boha by neco udelal a on udelal a Villon byl nekolikrat na šibenici,ale vždy se z toho nejak dostal-svět lidskych bytosti a jeho cesty jsou m,nohdy podivne LUkaěi a atak když už jsi přišel na tento svět tak s alskou Bohu služ nebot jsme všichni plne na Něm zavislí jako perly na zlate niti Lukaši a vše na Něm spočiva a nic bez něho nemuže byt ,vše v něšm trva žije a do Něho se zase navraci:-)jako když parsky slunce se zdanlivě navraci do zapadajiciho slunce i když slunce a jeho zaře je zde neustale:-)

Toho básníka znám a nejen ze školních lavic:-)

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Tak to bývá a nikdy jsem to nezpochybňoval. Když si na tom zle, najednou najdeš světlo, přijde za tebou samo a stejně to funguje naopak (jak popisuješ ty).
Vše jsem si uvědomoval už jako velmi mladý hoch a proto možná nezávidím, netoužím po bohatství, abych se s ním mohl chlubit a ovládat jím jiné. Vše co potřebuji a hledám, mi nikdo nedá, protože to sám nemá
Co to je? Na to si odpověz sám:-)

Marnost je počátkem i koncem života.