Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

Zamilovanost vzdy prinasi hodne zbytecne bolesti a utrpeni. V Laske se clovek neceho podobneho bat nemusi

Jde to i bez ní? Co myslíš? Neměl by se člověk nejdříve trochu zbláznit, aby pak mohl o to více milovat?:-)

Kdyz stratis zdravy rozum a prestanes skutecne milovat sklizis pak i to neblahe ovoci sve vlastni cesty, kde si nejednal v souladu s tim zdravym rozumem a laskou.

Možná je to cesta, není vždy uhlazená a bez ostrých kamínků. Já po ní raději chodím bosý. Ano, bolí to, když na nějaký takový kamínek šlápnu a přesto jdu dál:-)

Jiste ale kde jednas bez lasky a zdraveho rozumu, tam uz se projevuje i to tve ego a to pak muze prinest i tu bolest a utrpeni jak te tebou milovane osobe, tak v konecnem dusledku pak i tobe samotnemu.

Samozrejme v tomto ohledu neni nikdo z nas bez chyb. Skutecna laska pak dokaze pomoct uzdravit i ta zraneni spusobene i tim nasim nerozumnym egoistickych chovanim.

Pokud je láska hned o rozumu a nepředchází jí zamilovanost, pak to není ono. Někdy takové lásky vydrží celý život, neb se ti dva skutečně potřebují, ale pořád jde jen o účelový svazek.

Zamilovanost je ale egoistickym projevem chovani a nema nic spolecne s Laskou

Jen diky poznani a prijeti pravdy treba i o nedostatkech jineho cloveka, ktereho milujeme ho dokazeme skutecne prijmout a neprichazi pak to sklamani vyplyvajici ze zamilovanosti, kdyz si nekoho az prilis idealizujeme a odmitame videt pravdu.

Laska je vzdy spojena s Pravdou a je podnetem pro rust a zdokonalovani se a pomaha cloveku v uzdraveni i takovych veci jenz jsou pro neho nejakym aktualnim problemem a nedostatkem.

To je jako s chlebem. Když budeš jíst jen střídku, nepoznáš nikdy jak chutná skutečný chléb.

vše mimo střídku je nedopečený chleba☺☺

Další mlsný jazýček:-)
Kdo neochutnal kůrku, pak neví, co je hlad:-)

i ty teoretiku..odkdy je zamilovanost projevem egoismu?? odkdy může člověk svoje city jakkoliv vlastní vůlí ovládat?? v moudré češtině se tomu říká věci milostné, čili jde o milost Boha, kterou nikdo neovlivní, maximálně tak jde o následek duševní čistoty a připravenosti dotyčného se lásce otevřít, je to projev toho, že člověk lásku v sobě má, druhá osoba tuto lásku v něm dokáže vzbudit, projevit, v tomhle absolutně není žádná vůle člověka a už vůbec žádný egoismus...tohle je naopak nejblíže tomu, čemu se říká Bůh..tomuto se dá pak tím egem, vůlí přiblížit jen mystickým úsilím, snahou se k Bohu pozvednout a když se zadaří, tak člověk uvniotř sebe může zažívat stejné i větší duševní blaženosti nemající s tělem nic společného...atd., atp...

Zamilovanost je zotrocujicim sebeklamem, ktery prinasi jen bolest a utrpeni.
Jen Laska prinasi svobodu, jenz nepusobi bolest milovane osobe, ani tobe samotnemu.

Karol ty víš o té justici

O cem ted presne pises o jake justici ?

Pravdu ve své podstatě máš... pokud se to nepovede:-)
Pokud je zamilovanost oboustranná, pak z toho může vzniknout láska:-)
Představ si že bydlíš blízko letiště a nalezneš orla bez křídel, kterého budeš držet v kleci. Budeš ho krmit, budeš mu dávat vodu, budeš ho milovat, Po čase zapomeneš zavřít klec a on nastoupí do prvního letadla, které uvidí, protože miluje létání.
Je to láska?

Lukasi Laska musi byt soucasti tveho vlastniho zivota a ta je pak obohacenim i pro jine lidi v tve blizkosti.

Az oprpavdu nemilujes a jdes do nejakeho vztahu s nekym jen s temi obrazne receno ruzovymi brylemi a falesnymi sobeckymi predstavami a ocekavanim nemuzes tomu o kom mluvis ze ho milujes do jeho zivota prinest nic hodnotne a chovas se ve sve podstate jako nemocny postizeny pacient, co se stava zavislym na nejake droge, kde kdyz ucinek takove drogy vyprcha a prijde vytrzliveni tak je clovek casto velice tvrde konfrontovan s neprijemnou realitou a zacina chapat, ze to co delal nebylo opravdovym projevem Lasky a uskodil tim jinemu cloveku, ale predevsim jen sam sobe.

Zajimave o teto veci mluvi i Dusek.

Ty falešné představy jsou jako divoké koření, bez něj by pak skutečná láska neměla chuť:-)

Ty asi budeš minimálně bratr Michala foťáka:-)

Kdyby jen bratr to je přímo Foťák říkajíc si Jackill a Hyde

Z jeho psaní mu nějaká ublížila on znejistil to se mu pak vrilo do mysli a srdce a vždy když se seznámil nesl si tu jedinou ženu,jako ten mnich co neustále přenáší přes řeku tu ženu v mysli.