Jen se snažím, aby pochopila, že věří v něco jiného, než ti ostatní. Svým způsobem se někam posunula. To je jediné, co ji mohu předat, Jak se s tím popasuje uvnitř, je jen na ní.
Lukaši je velice snadne určit hloubku poznani u lidi at si řikaji co chteji a je pravda že mnohdy je to velika směs jen citatu doměnek podle nich a tzv podložena svatymi pismy.-)
Nejsem vševědoucí a tak ji nemohu objektivně posuzovat, ale mohu mít připomínky a pocity které mě k nim vedou. Přiznám se k jednomu. Někdy cítím určitou marnost, když třeba někoho poslouchám a nebo čtu. Není to nadutost, pýcha, ješitnost. Je to takový zvláštní pocit, těžko se to vyjadřuje, jako když mi něco říká, tohle není cesta, ale nezlob se na něj, jinak to neumí, nedokáže se překonat, doslova se v tom tluče. Jako člověk není špatný... Pokud to jde, dívám se mu do očí a když mu to není příjemné, uhnu, aby mohl povídat dál. Často se cítí v mé přítomnosti dobře a já se snažím být ohleduplný, i když s nimi vnitřně nesouzním. Vysvětluji a slova padají a padají jako zrna na skálu... a já vím, že tomu jinak nebude... přesto pokračuji dál... marnost...
Tato diskuze je zamknutá a nelze do ní přispívat žádné příspěvky
