Rozcestník >> Náboženství >> Bůh Tě miluje!

Pročpak? V Rakousku se ztratil vlak, a když ho našli v tunelu, byli tam jen dva zmatení lidé......
Ostatní zmizeli....
Někdy ve 30 letech 20 století se zjistilo, že jaký si psychiatr tuším někde v Hondurasu, nebo v Mexiku, už nevím, zavřel na své klinice asi 160 lidí, kteří mu tvrdili, že jeli v Rakousku vlakem....
Vjeli do tunelu a ocitli se v Mexiku.... v 19. století..... Takže posun v prostoru i v čase.

Jsem viděl dokument kde v 19 století jeden muž zmizel a ukázal se z ničeho nic v roce 1950 tedy o skoro 100 let,hledali zaznami a nechápali lidi jako on je mnoho co se takto dokáží dostat v čase.

Nikdo neříká, že to není možné. Jednou jsem četl o nějakém parašutistovi, který se seskokem propadl do 19. století. Našel ho na pláži nějaký doktor z muzea a dali ho nakonec do blázince, protože mluvil o letadlech a jiném století. Existují prý o tom zápisky.
Pak si vzpomínám na Ludvíka Součka. Psal o tom, že jednou letěl letadlem a najednou hledal zapalovač. Věděl přesně, kam ho dal a našel ho až po nějaké chvíli, úplně někde jinde (také se mi to někdy stává a není to jen ztráta paměti).
Také se psalo o plechovce od Coca-Coly, která byla úplně porostlá koráli, jako by v moři přebývala několik století.
A pak je tu to kladívko z texaského Londonu v hornině staré 135 mil let. U toho je zajímavé složení, chybí v něm křemík a uhlík. Možná to byl mimozemský kameník, který s ním kdysi kdesi operoval a nebo předchozí civilizace znalá jiných postupů výroby.
Myslím si, že fungujeme instinktivně. Tedy člověk nějakým způsobem vždy prochází nějakou dobou kamennou, železnou, bronzovou atd. Na konci jsou podobné nástroje. Jen složení se liší.
Na Marsu je velké množství zoxidovaného železa. Nejspíš tam používali velké množství konstrukční oceli:-)
Myslím, že čas neplyne všude stejně a nenabývá všude stejné hustoty. pak se stane, že někdo přejde jinam. Možná se utvoří nějaká mikro-červí díra, která je schopna pohltit Součkův zapalovač a vyplivnout ho o pár chvil později na jiném místě.
Nevíme nic, ale máme hrozně bujnou fantazii a tak často vymýšlíme i příběhy, kterých se všichni bojí. My jsme se strašili bílou rukou, která po nocích škrtí děti:-)