Rozcestník >> Náboženství >> Cas odejit

Nemluvím o lítosti :-) mluvím o bolesti a cítění, že nemohu snést, že mi někdo odešel ze života, nebo že by mi někdo odešel ze života. Ať už jakkoliv. Samozřejmě smrt, kdy není návratu, pro někoho je, ale to nemohu soudit, nemám tolik načteno a nejsem ten typ člověka, že má takovou víru, velice bolestivé, jelikož je to dost často spojené s láskou, ne touhou.
To se sousedy, i když leckdy i jo nemá vždy co dělat. I když. :-)
Jsou i tací co nesnesou že jim smrtelně umírá třeba pes a než aby ho nechali uspat, tak ho zkouší všemi způsoby "zachránit", protože by jim tolik chyběl a protože ho tolik milují a protože dle mého sobecky chtějí, aby s nimi byl co nejdéle, ale nevnímají, že už je jeho čas a jen mu prodlužují trápení. Tak to vnímám. :-)
Samozřejmě přijde někdo, kdo ti řekne, že to dle něj je správné se pokusit ho vyléčit. Ale osobně mi to přijde sobecké, když je jasné, že už mu není pomoci a této vlastnosti dost často rádi využívají vetové, tak jako jiných slabostí nás lidí. :-)
Nevím, zda věřím na posmrtný život. Nemohu soudit, zda je, nebo není. Nesetkala jsem se s kýmkoliv, kdo by mi dokázal, že to je tak, nebo tak. Ani mi nebylo dáno, to poznat. :-)
Tak jako jde o cokoliv podobného, nemohu říct, že to je nebo není, jelikož vím, že nevím. :-)