Bůh je jediné bytí nezapříčiněné, jednoduché, věčné, živé, moudré, pravdivé, milující příčiny všeho, co má počátek.
Všichni bohové na kde co, jsou výmyslem starověkých neználků. Současného boha křesťanů "na všechno", vymyslel nejspíše mazaný žid Eliáš.
Je to mnohem prozaičtější, Bůh je v nás:
Galatským 5
14 Nebo všecken Zákon v jednom slovu se zavírá, totiž v tom: Milovati
budeš bližního svého jako sebe samého.
Ojoj mi ženy: ... jako sebe samou :-).
Na ženský rod se v Bibli pro něco pozapomnělo :-)
Obsah příspěvku byl smazán.
Od slova bůh je to bohyně, ale ptal jsem se na slovo člověk. Nebudu tě trápit, Slovo člověk je výhradně mužského rodu, přestože žena je přece také člověk. Pokládáš to snad za nějakou diskriminaci? Pak bych mohl i já protestovat proti tomu, že láska je pouze rodu ženského. Avěříme přece, že Bůh je Láska! Jak k tomu já, jako mužský přijdu, že nemohu být láskou? A s pravdou je to stejné! Bůh je Pravda, takže chlapi asi musí lhát! Já bych to opustil a zabýval bych se svou vírou z jiného konce.
Neřekla by jsem že bohyně, to by bylo pohanské oslovení, bohyń bylo i je.
Ano a pohanské bohy není třeba zde řešit. Slovo bohyně s velkým počátečním písmenem je možná z pohledu českého jazyka gramatický nesprávný tvar, ale přiznávám, že natolik zdatný v jazyce nejsem, abych to mohl tvrdit, a hledat to jsem líný. Jak ale vidíš ty můj „mužský problém“ se slovy láska a pravda? Mám snad vystoupit z církve, nebo dokonce zapřít víru?
Je to jasný, stalo se toto:
Genezis 11
7Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem
nerozuměli.“
Zase? Tak to mě mrzí, fakt! V čem to vězí? Co jsem pochopil jinak než jsem měl?
Tak promiň! Já myslel, že jsem něco popletl. No dva lidé se někdy domlouvají špatně, o třech ani nemluvě a nás jsou miliardy, s tím nehneme. :-))
😃Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.
to nedolejzam, jen me to napadalo
Ty svou hlavu zbytečně nenosíš, to se hned pozná! Jakou máš velikost klobouku?
Myslím, že nemůžeme definovat, co je to Bůh. Věřím v existenci vyšší moci, ne podle nějakého náboženství, v existenci nesmrtelné duše .... ale definovat Boha je podle mého nad naše možnosti. Stejně tak kdo stvořil Vesmír, z čeho a kde, kde to má či nemá konec ......
Já s tím naprosto souhlasím. Definovat můžeme pouze to, co o Bohu víme. A toho je velmi málo k nějaké ucelené definici Boha, ale je toho dost na to, abychom o Bohu mohli smysluplně myslet a poznávat ho. To co jsem napsal, jsou předpoklady, bez kterých nedovedu rozumově zdůvodnit to, že Bůh je. Zároveň je ale pravdou, že bez takto definované první příčiny, si nedovedu vysvětlit existenci světa.
Ano, to je složitá otázka, kdo je stvořitel, a kde se tu vzal, nebo kdo stvořil jeho, z čeho a kde ...... Nemůžeme prokázat existenci Boha, ani jeho neexistenci
Pokud bychom prokázali, že „něco“ ať by to bylo cokoli, děj nebo co je hmotné podstaty, tedy i energie, se událo nebo vzniklo bez předchozí příčiny, první příčina všeho by ztratila svou nutnost bytí. Dokud ale budeme žít ve světě, který je z příčin a následků, nelze první příčinu zpochybnit. Jaké „vlastnosti“ první příčina všeho co je musí mít, jsem napsal v úvodu tohoto vlákna. Pochopitelně tam nejsou ty „vlastnosti“ všechny. Například tam není, že ta první příčina nemůže být dělená. Ale je to obsaženo v tom, že je jediná a jednoduchá. Také tam není napsáno odkud a kdy se vzala. Ale je tam napsáno, že ve věčná, nemá tedy počátek a je tím pádem nevzniklá. A to vše lze rozumem odvodit.
věřím že se něco děje i bez příčiny .... i tak myslím, že dopátrat se vzniku a počátku je nad naše možnosti. Je i možné že ty znalosti jsou ve Vesmíru dostupné, ale ne pro bytosti na úrovni, který by to využila ke zničení sebe i Vesmíru ..... jsem asi pesimista
Věřit v děj bez příčiny je jistě možné, a nic proti ni nenamítám, ale taková víra je méně rozumem opodstatněná, než víra v Boha.
na počátku se něco muselo sát zcela bez příčiny, nebo mi to aspoň přijde logické, kde by se ta příčina vzala ? A jo vlastně, nevím .... ( Vím, že nic nevím - Socrates )
Já mám názor takový, že kdyby svět vznikl bez příčiny, bylo by samozřejmostí, že se v něm budou dít věci bez příčiny. Ale to nepozorujeme. Navíc by svět přišel o důvod své existence.
i kdyby náš svět vznikl bez příčiny, mohou v nem platit univerzální zákony, například karmický, tedy zákon akce a reakce, příčiny a následku ..... ( i když věřím, že platí a mám i částečně odzkoušeno na sobě, první spouštěcí akce asi neměla příčinu )
Tak dobře, co je tedy možné bez příčiny, co máš částečně na sobě vyzkoušené. Skutečně mě to zajímá. Pokud to tak opravdu je, budu muset změnit svůj dosavadní názor.
napsal jsi to jasne... karmicky zakon = Každý čin se vrátí k tomu, kdo
jej vykonal.
...taky to mam vyzkouseno na sobe, takze: Nikdy neprejte nikomu nic zleho, vraci
se to jako bumerang
a narozdíl od bumerangu nemáme tušeníá kdy a odkud se to vrátí, ovšem dá se očekávat že mnohem silněji, než jsme to či ono vyslali
jak jsem psal, věřím že něco se děje i bez příčiny, což myslím neznamená uzavřený kruh
A co konkrétně by to například mohlo být to co se děje bez příčiny? Já jsem na nic takového nikdy ani teoretický nenarazil. Vše co jsem dosud prožil, s čím jsem se setkal mělo příčinu. Nediv se tedy, že jsem zvědav na to, co příčinu mít nemusí.
To mívá tolik příčin, že je obtížné určit, která je první a která je hlavní.
Jistě že ano. Protože jsi, můžeš milovat nebo nenávidět. Když nebudeš, nebude ani tvá láska ani tvá nenávist. Nebo si umíš představit, že nejsi ty nebo nejsem já nebo není nikdo z nás dvou a přesto si spolu píšeme?
Jednou z podstatných příčin to určitě je. Bez nás by se to přece nedělo. Druhotnou příčinou toho pak jsou naše emoce a nejspíš bude více takových následných příčin, podle toho, co bude důsledkem.
třeba nějaká myšlenka co mně napadne, nemusí mít žádnou příčinu .... a myšlenku pak můžu uskutečnit v čin
Příčinou tvých myšlenek je přece tvá mysl. Ty sám jsi příčinou toho co si myslíš.
Netvrdím, že musí. Ale budou tě napadat tvé myšlenky, když nebudeš? Takže v tomhle případě je zdroj příčinou, s tím nejde nic udělat.
nekdy se mi stava, ze mam naplanovanou nejakou akci a najednou me neco zastavi, abych to nedelala... zadny duvod, nic... jen jako kdyby mi v hlave najednou nekdo naridil, abych to nedelala... naucila jsem se toto neoduvodnene vystrazne varovani poslechnout
Ano takové věci se dějí, také to znám. Nevím zda psycholog, spíše si myslím že psychiatr by mi vysvětli příčinu těchto mých stavů. Ale jistě by neřekl, že příčinu nemají.
presne tak, ale kdyz mam pocit, ze mi v hlave opakovane blika vystrazne svetlo, tak poslechnu
a máš někdy i pozitivní vnuknutí? Tedy že máš něco udělat a jdeš a uděláš to.
to jsem ani neměl na mysli, spíš opravdu něco ku prospěchu jiných bytostí, třebas na jaře když bylo ještě velké sucho jsem nakoupil čerpadlo, hadice a snažil se zachránit rostliny na zahradě před uschnutím. Věř nevěř, šlo mi o rostliny. aby přežily
Byla to tvoje zahrada, takže to chápu jako logickou příčinu a následek. Tedy tohle nechápu jako vnuknutí... kdy člověk udělá něco jakoby "náhodou" úplně jinak nebo nově jakoby bez příčiny a třeba se s někým sejde, nebo někomu zachrání život nebo se dostane do zásadní situace, která změní celý jeho život. Například.
Například: Ztatila jsem klíče a zoufale je hledala, byly to důležité klíče a najendou jsem se rozhodla že se půjdu podívat ven (už jsem tam byla a nenašla) a tak jsem šla k výtahu a omylem přivolala paní z třetího patra. DAli jsme se do řeči a já říkkkám že hledám klíče a ona říká že musí do práce, protože šefce omylem vzala klíče. Vytáhla je z kapsy a byly to ty moje :-)))) Ona je omylem vzala v prádelně, kde jsem prala a dala si je do kapsy a zapoměla na to. Když šáhla do kapsy, uviděla klíče a jela je vracet do práce. A já ji v ten moment přivolala výtahem. to je buď náhoda, souhra okolností nebo vnuknutí...
Takových případů mám víc.
měl jsem před odjezdem na montáž a vnuknutí bylo, že po montáži už
by mohlo být pozdě .... ale budiž, přiznávám se, plánoval jsem to do
deseti let 
Obsah příspěvku byl smazán.
