Matouš 27:52 , naprosto nemluví o duších a to svaté město byl Jeruzalém. Asi byli vzkříšení lidé v době smrti Krista a došli do Jeruzaléma.
Co to má společného s modlitbami k zemřelým.
Přiznám se že vůbec jsem nevěděla o čem mluvíš. Ale dobře. Poinformovala jsem se a našla toto:
Kde má modlitba za zemřelé své kořeny?
Během pronásledování v prvních staletí někteří křesťané ze slabosti
zapřeli svou víru v Krista, ale později se chtěli vrátit, a tak prosili o
smíření s církví. Těmto lidem bylo uloženo dlouhé pokání a často se
stalo, že mnozí, než ho vykonali, zemřeli.
V této situaci začali pastýři hledat různá řešení, která by potvrdila, že kajícníci mohou své pokání dokončit i po fyzické smrti, protože za života chtěli mít účast na životě Kristově. Opírali se tak o horské kázání: „Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ (Mt 5,25n)
Na základě tohoto místa v Písmu začali otcové uvažovat o tom, že možnost pokání neexistuje pouze na tomto světě, ale i po smrti, protože řecké slovo označující žalář (filaké) označovalo také říši zemřelých.
„Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť, aby, očištění, mohli dosáhnout blaženého patření na Boha,“ uvádí katechismus (KKC 1032) a cituje sv. Jana Zlatoústého: „Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby.“
Píše se o modlitbě za zemřelé v Bibli?
Ve Starém zákoně je známý příběh Judy Makabejského, který u padlých
spolubojovníků našel sošky bůžků, které Zákon židům zakazuje. V tom
viděli příčinu, proč bojovníci padli. „Ale potom prosili a modlili se,
aby jim byl ten přestupek plně odpuštěn... Nato uspořádal ve vojsku
sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti
za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil
na vzkříšení. Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by
zbytečné a marné modlit se za mrtvé. On však byl přesvědčen, že těm,
kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je
vznešená a zbožná myšlenka – proto dal přinést smírčí oběti za
mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.“ (2 Mak 12,42-46).
Makabejští jsou ze sbírky knih Deuterokanonickým, nejsou příliš vhodné k biblické argumentaci. Tím však neříkám, že je neuznávám, ovšem vhodnější je citovat přímo z knih kánonu.
Radko, tenhle příběh je od a do z......přesně katolicky pofiderní, bez
podpory Božího slova.
Jestliže někdo odejde z církve a chce se vrátit,...…...tak církev není
Pánbůh....a člověk před smrtí může udělat pokání a poprosit za
odpuštění......a je to smazáno Kristem....
To měl výčitky spíš ten pastýř a chtěl si to po katolicku udobřit s
Bohem......a tak si vymyslel pokání po smrti....
Stačilo taky jít na kolena a poprosit za odpuštění Krista...…..
Kristus není katolická církev, nedělá fóry...….a nevymýšlí ptákoviny
jak to udělat po smrti....!
Horské kázání je úplně o něčem jiném...…..Jo a ještě eucharistická oběť...…..na pomoc.....
No fuj, to už tam asi nikdo nebyl naplněný Duchem svatým...…...už to byla tradice a guláš tehdy.....
Juda Makabejský není inspirovaná Bible, je to pouze historická kniha, ze které nejde dělat duchovní závěry !
No, úpřimně řečeno, divím se, že se nějaký katolík z toho guláše vyhrabe. Když není znovuzrozený, tak ani náhodou.....
