Rozcestník >> Náboženství >> Duchovní diskuze

To je fakt.

U mně to bylo naopak:-).

Naopak to být nemůže.

Ale jo u mně bylo nejdříve poznání a potom víra i když přesně nevim co to víra je a někdy jsem i slabá ve víře, víra se asi že buduje na poznání..

Poznání víru nahrazuje.

U mně to bylo naopak, nejdříve je poznání že Bůh je.

Poznání je o faktech - pokud něco poznáš,tak tomu už nevěříš - protože víš.

Pokud poznáš,že (např.) Měsíc existuje tak už nevěříš,že existuje - už víš.

existuje pojem "istota viery" - teda aj keď niečo s istotou viem, mám k tomu dôkaz, viera sa ani v tedy nestráca, lebo ten "dôkaz" je drtvo relatívny, zajtra to nemusí byť pravda, lebo môže s veľkou pravdepodobnosťou byť iné poznatky...iste, sú tzv. vedecké axiomy, nepopierateľné dôkazy vecí a javov, ktoré sa nikdy nemenia ani nezmenia....tým chcem povedať, že aj keď niečo poznám, mám k tomu dôkazy, viera sa nestráca /pre tú relativitu dôkazu)...

Pojem jistota víry je opět jen náboženský pojem. Mnoho lidí na světě má takovou jistotu víry v mnoha nesmyslech a nikdo jim to nevyvrátí, protože ignorují prokazatelná fakta.

ja som skôr upriamil reč na relativitu dôkazov, i vedeckých...čiže i v tzv. dôkazoch je určitý punc viery...

Tím spíš je problematické to, pro co žádné důkazy nejsou.

aj "prokázatelná fakta" nie sú trvalým dôkazom, ale len relatívnym (okrem prírodných zákonov) - veda hovorí jasne: všetko je relatívne, i "dôkazy"....

Jistota víry je něco jiného, ta poukazuje na skutečnost, že víra produkuje indicie, které ji potvrzují.

Co se týče těch důkazů, důkaz je té povahy, že dokazuje, tzn. že dává naprostou jistotu a tedy poznání. Jenom je potřeba si vždy u každého důkazu ujasnit, v jaké věci konkrétně že to tu jistotu dává, tedy co konkrétně že dokazuje.

Ani ji potvrzovat nemusejí. Mám dojem, že mnoho věřících si indície přizpůsobuje, aby víru potvrzovaly. Mám osobní zkušenost, že mi věřící do očí tvrdil naprostou lež, související s jeho vírou, protože byl přesvědčen, že jsem nebyl přítomen u toho, co mi sděloval.

Těmi indíciemi mínim vnitřní odezvu, která dává min. poznání, že věřit má smysl. Jinak nalhávat si, to je obecně lidská vlastnost, to dělají i ti, co o sobě tvrdí, že myslí a jednají racionálně.

Problém bych viděl, že ty vnitřní odezvy mohou být u různých jedinců naprosto protichůdné a vést k opačným závěrům.

Jak konkrétně?

U někoho vedou k víře v Boha, u jiného k ateismu. Nebo spása proti karmě.

Odezva na víru že vede k ateismu? To spíš když se žádná odezva nedostaví, ne?

A ona se nějaká dostaví, když pak každého vede jinam? Tak jak to pozoruji, ta odezva je možná vnitřní přání dotyčných.

Ona ta odezva někoho někam vede?

Někteří tvrdí, že je zavedlo na jinou cestu. Ale začínám mít obavu o smyslu této debaty.

Co je zavedlo na jinou cestu?

Údajná odezva, viz kroky.

Co já?

Ale to jí nikam nezavedla nějaká odezva. Kroky má prostě hlavu jakou má a to se na tom podepsalo.

No a to platí všeobecně.

V principu víceméně jo.

Omlouvám se, omylem jsem ti vymazal příspěvek. Co je míněno tou odezvou?

No ale ještě je i víra jako že bude lépe když je zle atd.

A může být klidně i hůře.

No ale je lepčí i životaschopnější myslet pozitivně.

Jistě. Pesimista je jen lépe informovaný optimista.
I když vím, že jednou umřu, nebere mi to radost ze života.

Pesimista je negativně informovaný, má jenom negativní informace, podléha raději a nebo jenom těm negativním informacím, vidí všechno černě.

Ale ja se víře teprve učím asi že..