Neni to zadny blud. Pro Boziho SYNA je ten JEDINY BUH od ktereh je VSE taky milovanym a milujicim nebeskym OTCEM.
Neobdrželi ducha otroctví — takového ducha, který byl následkem Adamova přestupku —, ale „ducha přijetí za syny, a tímto duchem [volají]: ‚Abba, Otče!‘“, přičemž výraz „Abba“ je důvěrné a láskyplné oslovení. (Ří 8:14–17)
I sam Bozi Syn Jezis Kristus takto oslovoval naseho i sveho nebeskeho OTCE.
"Aramejské slovo ʼab·baʼʹ je odvozeno od slova ʼav a doslova znamená „ten (určitý) otec“ nebo „Otče“. Děti tak důvěrně oslovovaly svého otce. Tento výraz v sobě spojuje důvěrnost slova „tatínek“ s důstojností slova „otec“, je neformální a přitom uctivý. Bylo to tedy spíše milé oslovení než titul a patřilo k prvním slovům, která se dítě naučilo.
V Písmu se aramejské slovo ʼab·baʼʹ objevuje třikrát. Ve všech třech případech nacházíme v původním řeckém textu a obvykle i v českých překladech transliteraci tohoto slova. Za slovem ʼab·baʼʹ pokaždé následuje řecký ekvivalent tohoto výrazu, ho pa·terʹ, který doslova znamená „ten (určitý) otec“ nebo, je-li použit jako oslovení, „Otče“. Vždy se vztahuje na nebeského Otce, Jehovu.
Marek zaznamenal, že Ježíš tento výraz použil, když se krátce před svou smrtí modlil v getsemanské zahradě k Jehovovi Bohu a když řekl: „Abba, Otče, všechno je pro tebe možné; odstraň ode mne tento pohár. Přesto ne co chci já, ale co chceš ty.“ (Mr 14:36) Je to vroucí prosba syna k milovanému otci, po které ihned následuje ujištění, že za všech okolností bude poslušný...."
Ježíš nás nazývá přáteli, a nebo bratrem i sestrou i matkou, máme
být dospělí, dala sem ti sem odkazy na Biblické verše, že máme dospívat,
ale ty je asi že nevnímáš.
Být dítětem je alibismus, ja nic - ja dítě, děti ani nemají zodpovědnost
a to se po nás snad nechce, máme být jako Otec a ne jako dítě.
