Laudes Divinæ
Modlitba zpravidla pronášená při požehnání Nejsvětější svátostí. Původně složená v roce 1797 Luigim Felicim s úmyslem modlit se ji jako prosbu za usmíření v okamžiku, kdy zaznělo rouhání, nebo se stala svatokrádež. Tato modlitba Božských chval byla později, v roce 1801, rozšířena papežem Piem VII. a začala se zvláště recitovat hned po svátostném požehnání. Zpravidla je to předsedající (Svatý otec), kdo pronáší jednotlivé chvály a shromáždění je opakuje.
Buď veleben Bůh.
Buď velebeno jeho svaté Jméno.
Buď veleben Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk.
Buď velebeno jméno Ježíš.
Buď velebeno jeho přesvaté Srdce.
Buď velebena jeho předrahá Krev.
Buď veleben Kristus v Nejsvětější svátosti.
Buď veleben Přímluvce, Utěšitel, Duch svatý.
Buď velebena vznešená Matka i Panna, přesvatá Maria.
Buď velebeno její svaté a neposkvrněné Početí.
Buď velebeno její slavné Nanebevzetí.
Buď velebeno jméno Marie Panny a Matky.
Buď veleben svatý Josef, její přečistý Snoubenec.
Buď veleben Bůh ve svých andělech a ve svých svatých. Amen.
Benedictus Deus.
Benedictum Nomen Sanctum eius.
Benedictus Iesus Cristus, verus Deus et verus homo.
Benedictum Nomen Iesu.
Benedictum Cor eius sacratissimum.
Benedictus Sanguis eius pretiosissimus.
Benedictus Iesus in sanctissimo altaris Sacramento.
Benedictus Sanctus Spiritus Paraclitus.
Benedicta excelsa Mater Dei, Maria sanktissima.
Benedicta sancta eius et immaculata Conceptio.
Benedicta eius gloriosa Assumptio.
Benedictum nomen Mariæ Virginis et Matris.
Benedictus sanctus Ioseph, eius castissimus Sponsus.
Benedictus Deus in Angelis suis, et in Sanctis suois. Amen.