Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

Modlitba je dialog. Bůh nestojí o to, abychom mu v modlitbě přednesli seznam našich požadavků a pak "zavěsili". Modlitba má být rozhovor. Slyšela jsem námitku: Copak je možné vést rozhovor s Bohem , kterého nevidím a jeho hlas neslyším? Odpověď je snadná. Byl to Bůh, který s námi lidmi už dávno rozhovor začal. Oslovuje nás prostřednictvím svého slova - Bible. V Bibli nás vede k přemýšlení nad sebou a naším životem a Biblí také odpovídá na otázky, které si sami klademe.
A tak platí, že s Biblí v ruce pochopíme co je modlitba . A naopak - s modlitbou porozumíme,co nám prostřednictvím Bible říká Bůh.

Naprostý souhlas. Ještě možná toto: Ten rozhovor s Bohem může vypadat taky tak, že já s ním mluvím třeba o nějakém svém problému, a jeho dopovědi prostě při té modlitbě cítím, cítím vnitřní klid při myšlenkách na to či ono řešení...

kresťan sa modlí k Bohu a súčasne k Ježišovi...prosby slyší, nám plní/neplní, sv. Trojica v jednote jedného Boha: lebo modlitba je vždy k Otci, súčasne k Synu a súčasne k Duchu Svätému...v modlitbe kresťan oslovuje Boha, Pane, čo vyjadruje to, čo píšem...inak modlitba k Bohu má vždy sled:

1. oslava Boha, vzdávanie chvály a cti Bohu,
2. modlitba vďaky: ďakujeme za všetky jeho dobrodenia: za roinu, život, zdravie, veci hmotné i duchovné, a pod.,
3. modlitba prosby: prosíme len od dobré veci, skrze ktoré môžeme rásť duchovne i telesne, - prosíme za rodinu, jednotlivých členov rodiny, o vieru, nádej, lásku, vzájomnú úctu, jednotu, svornosť, vzájomné odpustenie, katolíci i za duše v očisci, a i....

• Boh naše modlitby vždy vypočuje, ale nemusí ich hneď vyslyšať, t.j splniť nám naše prosby - on vie prečo - pre naše dobro...

Ano, margo. Ten vnitřní klid bývá často Boží odpovědí. A ještě mám takovou zkušenost , že Bůh jedná , a řeší věci někdy ještě dřív, než jsem prosila. Poznávám to , když se na to řešení ohlédnu zpět. Na čas , kdy to řešení vlastně začínalo a já to ještě nevěděla. To mně ujišťuje o tom, jak Bůh ví o každém mém problému a jak se o mně stará.

Jo. To se pak člověk stydí, že něco dostal, aniž o to poprosil...

(Mt 6:6–8)
6 Když se modlíš, jdi do svého pokoje, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je lidským očím skrytý. Potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí. 7 Když se modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž jako lidé z jiných národů. Ti si myslí, že budou vyslyšeni proto, že říkají mnoho slov. 8 Nebuďte jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dřív než ho o to poprosíte.

Ten sled modlitby krásně Ježíš nastínil , když učil učedníky Otče náš. Tak jak píšeš, nejdřív chvála a vděčnost a pak i naše potřeby.
To je důležité vědět a umět také přijmout , že Bůh naše prosby vyslýchá v čase, kdy je to pro nás nejlepší,a také způsobem, který je pro nás nejlepší. Někdy můžeme být překvapeni , že vyslyšel úplně jinak, než jsme si představovali , ale tak jak píšeš - pro naše dobro.

Jo, to je taky pravda. Člověk si říká "proč to nedopadlo...?", a pak až s odstupem času vidí, že to dopadlo. Jinak sice, než jsem chtěla, ale výsledek je dobrý.

ano, ale niektoré/mnohé naše modlitby Boh vôbec/alebo nikdy nemusí vyslyšať, hoci si myslíme, že naše prosby sú vo viere dobré - vie prečo, vidí do perspektívy nášho života, vidí, čo je pre nás ad hoc alebo v perspektíve dobré, neutrálne, ale bo zlé - je len na jeho vôli, ako naloží s našimi hlavne prosebnými modlitbami...

Ještě dnešní zkušenost. V marketu jsem potkala známou paní. Plakala,že se pohádala se snachou , tak se šla uklidnit do kostela. Prý nikdy neodpustí , co jí "mladá" řekla. Na moji otázku , jestli se v kostele modlila Otče náš , řekla a co jiného? I "odpusť nám naše viny"? A dál...."jako my odpouštíme"? To prý si nikdy takhle neuvědomila. Myslíme na to, co při modlitbě říkáme ? Nebo vyslovujeme známá slova , tolikrát opakovaná, a naše myšlenky i srdce jsou někde jinde?

To je úsměvné. Ale fakt je, že křesťané automaticky opakují Pánovu modlitbu, a někdy jí ani nerozumějí, nebo tedy nepřemýšlejí o tom, co říkají.

ale, ale, kresťan nevie v Otčenáši, čo a ku komu sa modlí? to myslíte vážne? - i v kázňach v RKC kostole (i v prtestantských) v priebehu roka pri mši/služby Božie je Otčenáš mnohokrát rozoberaný kňazom/kazateľom/pas­torom...katolík s tým nemá problém, možno SJ, pretože tvrdia, že "posväcení jména Boha" znamená vyslovovanie a skloňovanie vo všetkých pádoch jména Jehovu - takže SJ nerozumí, o čem je Otčenáš!...

Ano, Visitore? Zkus mi ho tedy rozebrat větu po větě. Možná to vbude pro nás všechny přínosem.

však som sa vyjadril jasne, nie sme v školce...

Ale hezky jsi na to tu paní upozornila. Myslím, že si to při každé modlitbě uvědomí, vzpomene si na to, co jsi jí říkala.

Vizitore, tady nejde o to ,jestli paní nevěděla o čem je Otčenáš . Ale že si neuvědomila , že pokud žádá o odpuštění , je nutné,aby sama byla ochotná odpustit.
Pán Ježíš řekl : Jestliže neodpustíte lidem , ani nebeský Otec neodpustí vám.

Z toho si nic nedělej, Niko, to bylo na mě.

nika, tvrdím niečo iné?

Promiň, Visitore, nevyjádřil ses jasně. Psal jsi jen o první myšlence Pánovy modlitby, a ještě nic moc. Z kazatelské služby vím, že lidi nevědí, o co se vlatně modlí. Ty tvrdíš, že vědí. Tak proč se zdráháč Pánovu modlitbu rozebrat?

vaši lidé možno nevédí, ale katolíci dobře vědí....

\Ano, podobně se zdráhají odpovědět věřící, s nimiž mluvíme.Nejistota?

vaši věŕící? ...katolíci, pravoslávni (i protestanti) s tým problém nemajú...

katolíci vědí, na každé mši to slyší... kdo má uši, a chce slyšet ten slyší.

..a naviac hneď po Otčenáši v rámci liturgie si celý kostol podáva ruky so slovami "pokoj s tebou" (i v susedných laviciach) - niektorú idú tak ďaleko, že aj vyjdú z lavice chodia medi ľuďmi a podávajú ruky, deti sa v tom priam vyžívajú) , kedy si vzájomne odpúšťame, si dobrorečíme a prajeme jeden druhému pokoj a lásku medzi sebou - je to krásna katolícka súčasť liturgie, a ak sa nemýlim preberajú to od katolíkov aj protestanti-evanjelici (ako som bol informovaný) pri svojej "liturgii"/Večeri Pánovej"...

My si podávámě ruce každý každému hned při příchodu na shromáždění a pak taky při odchodu. Co při tom říkáme, nemáme předepsáno, ale zdravíme se srdečně.

Když jsem jednu byla v kostele a vydržela až doi konce, zažila jsem něco podobného, ale to zařizovala jedna paní, která všechny obešla a každému podala ruku. Pak se všichni rozešli. Je možné, že se zvyky v různých farnostech liší?

to nebolo v KC kostole...

Tak já nevím, čí kostel je Týnský chrám v Praze...

podávání ruky s přáním Pokoj Vám je součástí liturgie, tedy průběh je ve všech farnostech stejný a to na celém světě..

No ale Visitor psal, že si podávají ruce navzájem, kdežto tady v Týnském chrámu v Praze na závěr prošla paní v tmavomodrém šusťáku a každému podla ruku ona sama.Takže to nebylo to samé.

ne, ne, súčasťou liturgického slávenia mše je modlitba Otčenáš, ktorú sa modlí celý kostol, mnohí pri tom rozopnú ruky, - hneď po tejto modlitbe je krátka liturgická modlitba kňaza, ktorý po nej kňaz vyzve všetkých účastníkom mše slovami: "dajte si znak pokoja"! - na túto výzvu si všetci v kostole podávajú ruky (najbližší susedia v laviciach priamo, alebo i v laviciach vpredu a vzadu, a kňaz si rovnako podáva ruky s koncelebrujúcimi kňazmi, či asistenciou pri stole) s úsmevom a slovami "pokoj s tebou"....

To je snad lepší, když to děláme spontánně, než na povel. No ale není to nic proti ničemu.

Margo, je možné že to nebyla katolická mše svatá. Nějaká paní v kabátu co všecky obchází je pro mne neznámý zvyk.

opakujem, je to v rámci liturgie, a tam celebruje/slúži (vedie) omšu kňaz, veriaci spolupracujú s ním...

S tou paní v šusťáku jsem se kdysi v Týnském Chrámu potkala taky! Opravdu podávala ruce až po mši! Já jsem tam byla na celou mši a během mše si lidé podávali ruce jenom sousedům v lavicích a trochu se i natáhli, z lavic nevystupovali. Ta paní procházela až po mši....

No tak vidíš, že nekecám!
Ale podávání rukou během mše jsem si nevšimla, to, myslím, tam nebylo. Mohla jsem to ale přehlídnout, soustředila jsem se na výkon kněze.

Asi bylo, je to součásti mše. Kněz vybízí ostatní k pozdravu. Celé to vypadá takto:
Kněz říká: Pane Ježíši Kriste, tys řekl svým apoštolům: Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám. Nehleď tedy na naše hříchy, ale na víru své církve, a podle své vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotě. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Lid odpovídá: Amen.

Kněz obrácen k lidu říká: Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi a lid odpovídá: I s tebou.

Potom kněz vybízí věřící následujícími nebo podobnými slovy, aby se navzájem pozdravili a ujistili se vzájemnou láskou: Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje. A všichni se navzájem pozdraví způsobem, který je v místě obvyklý, např. podáním ruky se slovy Pokoj s tebou. Kněz pozdraví také přisluhujícího.

Tedy mše má svůj předepsaný průběh. Když skončí, tak samozřejmě lidé si ještě povídají paní v kabátu může všechny pozdravit :-)

To ne, nepovídali si. Přišlo mi to jako součást obřadu. Všichni byli zticha, myslím, že stáli, ale nejsem si jistá, už je to dávno, a čekali, až paní všechny pozdraví podáním ruky. Něco říkala, ale nevím co, stála jsem úplně vzadu.

To je velmi jednoduché poznat. Mše svatá končí požehnáním kněze přítomných a odchodem kněze a pomocníků.

Promiň, nevyznám se, na mši jsem byla dvakrát a podruhé asi jen do půlky.