Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

Několikrát jsem viděla slova "Buď vůle tvá" na náhrobních kamenech. Dobře vím, jak se v těžkých situacích tato slova těžko vyslovují a Boží rozhodnutí přijímá. Já sama jsem stála nad hrobem svých dětí dvakrát.

Ale tato prosba nevyjadřuje jenom odevzdání se do Boží vůle v takových případech. Vyjadřuje také naši ochotu Boží vůli poznávat a plnit. Boží vůle vyjádřena v Jeho přikázáních , a jejich zásady jsou
i zákonem nebe. I andělé plní Boží vůli. Ne pro ten zákon, jako otroci , ale z lásky, jako synové. Poslušnost není pro ně břemenem, ale radostí. Tak taky každý člověk , který přijal Kristovu lásku do srdce , bude rád poznávat a plnit Boží vůli. Prosba "staň se tvá vůle jako v nebi tak i na zemi" , je modlitbou aby vláda zla na této zemi skončila a hřích navždycky zanikl.

Moc pěkný nápad: Otče náš jenž jsi na nebesích... můj Otec je na nebesích, zde na nebesích...zde se mnou. Tedy kus nebes zde přináší přímo mně touto modlitbou

Jak to vypadá v nebi?

ani oko nevidelo, ani ucho nepočulo, čo pripravil Boh pre tých, ktorí ho milujú (ap. Pavel)...

Visitore, premyslej, o kom to Pavel píše. Unikl Ti kontext, proto je i vyklad mimo...

Tak tak ,vizitore . Lépe se na takovou otázku ani odpovědět nedá. A ap. Pavel jde ještě dál ...." ani na srdce lidské nevstoupilo" ....takže ani sebelepší představivost na tohle nefunguje.
A víš ty co? Mi je úplně jedno , jak to tam vypadá ,život v Boží blízkosti přesahuje všechno ...

jo, to "do srdce nevstúpilo", to je to zaklincované:-)

Proto na takovou otázku neodpovídáme

"posvěť se jméno tvé",

• znamená jméno Boha-Otce posvěcovat, ctit si, mať vždy úcte, v bázni, oslavovať ho, prostupovať k nemu vždy s dôverou, ýe nás počúva a splní naše dobré prosby - ale nie vyslovovat jeho jméno, ani ho skloňovať vo všetkých pádoch v rozhovoroch, diskusiách, polemikách o Bohu...
• znamená to aj odhodlanie žiť vo svojom osobnom živote tak, aby sme, šírilli jeho slávu, stvoriteľskú moc, jeho lásku k nám ako nášho nebeského Otca, ktorý je s nami po všetky dni života, ktorý nás nikdy neopustí, stará sa o nás, ktorý nám dôveruje, že ho nesklameme - v zmysle:

Mt 5,16: Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích...
Mt 5, 13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Oslovení Otče náš, které máme používat když se přibližujeme k Bohu , nám dává ujištění o naší příbuznosti s nebeským Otcem a zbavuje nás sobectví. Uznáváme tak všechny Boží děti za své bratry. Máme se modlit i za druhé.Člověk, který se modlí , aby získal požehnání jen pro sebe , na toto zapomíná.

jo, hodne o tom píšme nižšie "o modlitbe"/#236...

Přijď tvé království.....

I když království Boží milosti se utváří už dnes a království lásky má být mezi námi , království Boží slávy nastane až 2. Kristovým příchodem. Pán Ježíš věděl, že se ho učedníci za svého života nedočkají, přesto je vyzval, aby se za ně modlili. To je důkaz, že v době, kterou Bůh určil , jeho království jistě přijde. Pán také řekl, že "toto evangelium o království bude kázáno po celém světě, na svědectví všem národům." Takže nepřijde dřív, dokud radostné poselství o Boží milosti nebude přineseno celému světu.

Posvětit Boží jméno taky vyžaduje, abychom slova, kterými o Nejvyšší bytosti mluvíme, vyslovovali s úctou.
Nikdy si nesmíme brát Boha lehkomyslně do úst.Když se modlíme " buď posvěceno tvé jméno", prosíme, aby bylo posvěceno i vnás. Nemůžeme posvěcovat Boží jméno , nemůžeme být jako křesťané představiteli Boha na světě, pokud svým životem a povahou nepředstavujeme povahu Boží. To se nám podaří jen tehdy, když přijímáme Kristovu milost a jeho ospravedlnění.

Modlitba je dialog. Bůh nestojí o to, abychom mu v modlitbě přednesli seznam našich požadavků a pak "zavěsili". Modlitba má být rozhovor. Slyšela jsem námitku: Copak je možné vést rozhovor s Bohem , kterého nevidím a jeho hlas neslyším? Odpověď je snadná. Byl to Bůh, který s námi lidmi už dávno rozhovor začal. Oslovuje nás prostřednictvím svého slova - Bible. V Bibli nás vede k přemýšlení nad sebou a naším životem a Biblí také odpovídá na otázky, které si sami klademe.
A tak platí, že s Biblí v ruce pochopíme co je modlitba . A naopak - s modlitbou porozumíme,co nám prostřednictvím Bible říká Bůh.

Naprostý souhlas. Ještě možná toto: Ten rozhovor s Bohem může vypadat taky tak, že já s ním mluvím třeba o nějakém svém problému, a jeho dopovědi prostě při té modlitbě cítím, cítím vnitřní klid při myšlenkách na to či ono řešení...

kresťan sa modlí k Bohu a súčasne k Ježišovi...prosby slyší, nám plní/neplní, sv. Trojica v jednote jedného Boha: lebo modlitba je vždy k Otci, súčasne k Synu a súčasne k Duchu Svätému...v modlitbe kresťan oslovuje Boha, Pane, čo vyjadruje to, čo píšem...inak modlitba k Bohu má vždy sled:

1. oslava Boha, vzdávanie chvály a cti Bohu,
2. modlitba vďaky: ďakujeme za všetky jeho dobrodenia: za roinu, život, zdravie, veci hmotné i duchovné, a pod.,
3. modlitba prosby: prosíme len od dobré veci, skrze ktoré môžeme rásť duchovne i telesne, - prosíme za rodinu, jednotlivých členov rodiny, o vieru, nádej, lásku, vzájomnú úctu, jednotu, svornosť, vzájomné odpustenie, katolíci i za duše v očisci, a i....

• Boh naše modlitby vždy vypočuje, ale nemusí ich hneď vyslyšať, t.j splniť nám naše prosby - on vie prečo - pre naše dobro...

Ano, margo. Ten vnitřní klid bývá často Boží odpovědí. A ještě mám takovou zkušenost , že Bůh jedná , a řeší věci někdy ještě dřív, než jsem prosila. Poznávám to , když se na to řešení ohlédnu zpět. Na čas , kdy to řešení vlastně začínalo a já to ještě nevěděla. To mně ujišťuje o tom, jak Bůh ví o každém mém problému a jak se o mně stará.

Jo. To se pak člověk stydí, že něco dostal, aniž o to poprosil...

(Mt 6:6–8)
6 Když se modlíš, jdi do svého pokoje, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je lidským očím skrytý. Potom ti tvůj Otec, který se dívá vskrytu, oplatí. 7 Když se modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž jako lidé z jiných národů. Ti si myslí, že budou vyslyšeni proto, že říkají mnoho slov. 8 Nebuďte jako oni. Vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dřív než ho o to poprosíte.

Ten sled modlitby krásně Ježíš nastínil , když učil učedníky Otče náš. Tak jak píšeš, nejdřív chvála a vděčnost a pak i naše potřeby.
To je důležité vědět a umět také přijmout , že Bůh naše prosby vyslýchá v čase, kdy je to pro nás nejlepší,a také způsobem, který je pro nás nejlepší. Někdy můžeme být překvapeni , že vyslyšel úplně jinak, než jsme si představovali , ale tak jak píšeš - pro naše dobro.

Jo, to je taky pravda. Člověk si říká "proč to nedopadlo...?", a pak až s odstupem času vidí, že to dopadlo. Jinak sice, než jsem chtěla, ale výsledek je dobrý.

ano, ale niektoré/mnohé naše modlitby Boh vôbec/alebo nikdy nemusí vyslyšať, hoci si myslíme, že naše prosby sú vo viere dobré - vie prečo, vidí do perspektívy nášho života, vidí, čo je pre nás ad hoc alebo v perspektíve dobré, neutrálne, ale bo zlé - je len na jeho vôli, ako naloží s našimi hlavne prosebnými modlitbami...

Ještě dnešní zkušenost. V marketu jsem potkala známou paní. Plakala,že se pohádala se snachou , tak se šla uklidnit do kostela. Prý nikdy neodpustí , co jí "mladá" řekla. Na moji otázku , jestli se v kostele modlila Otče náš , řekla a co jiného? I "odpusť nám naše viny"? A dál...."jako my odpouštíme"? To prý si nikdy takhle neuvědomila. Myslíme na to, co při modlitbě říkáme ? Nebo vyslovujeme známá slova , tolikrát opakovaná, a naše myšlenky i srdce jsou někde jinde?

To je úsměvné. Ale fakt je, že křesťané automaticky opakují Pánovu modlitbu, a někdy jí ani nerozumějí, nebo tedy nepřemýšlejí o tom, co říkají.

ale, ale, kresťan nevie v Otčenáši, čo a ku komu sa modlí? to myslíte vážne? - i v kázňach v RKC kostole (i v prtestantských) v priebehu roka pri mši/služby Božie je Otčenáš mnohokrát rozoberaný kňazom/kazateľom/pas­torom...katolík s tým nemá problém, možno SJ, pretože tvrdia, že "posväcení jména Boha" znamená vyslovovanie a skloňovanie vo všetkých pádoch jména Jehovu - takže SJ nerozumí, o čem je Otčenáš!...

Ano, Visitore? Zkus mi ho tedy rozebrat větu po větě. Možná to vbude pro nás všechny přínosem.

však som sa vyjadril jasne, nie sme v školce...

Ale hezky jsi na to tu paní upozornila. Myslím, že si to při každé modlitbě uvědomí, vzpomene si na to, co jsi jí říkala.

Vizitore, tady nejde o to ,jestli paní nevěděla o čem je Otčenáš . Ale že si neuvědomila , že pokud žádá o odpuštění , je nutné,aby sama byla ochotná odpustit.
Pán Ježíš řekl : Jestliže neodpustíte lidem , ani nebeský Otec neodpustí vám.

Z toho si nic nedělej, Niko, to bylo na mě.

nika, tvrdím niečo iné?

Promiň, Visitore, nevyjádřil ses jasně. Psal jsi jen o první myšlence Pánovy modlitby, a ještě nic moc. Z kazatelské služby vím, že lidi nevědí, o co se vlatně modlí. Ty tvrdíš, že vědí. Tak proč se zdráháč Pánovu modlitbu rozebrat?

vaši lidé možno nevédí, ale katolíci dobře vědí....

\Ano, podobně se zdráhají odpovědět věřící, s nimiž mluvíme.Nejistota?

vaši věŕící? ...katolíci, pravoslávni (i protestanti) s tým problém nemajú...

katolíci vědí, na každé mši to slyší... kdo má uši, a chce slyšet ten slyší.

..a naviac hneď po Otčenáši v rámci liturgie si celý kostol podáva ruky so slovami "pokoj s tebou" (i v susedných laviciach) - niektorú idú tak ďaleko, že aj vyjdú z lavice chodia medi ľuďmi a podávajú ruky, deti sa v tom priam vyžívajú) , kedy si vzájomne odpúšťame, si dobrorečíme a prajeme jeden druhému pokoj a lásku medzi sebou - je to krásna katolícka súčasť liturgie, a ak sa nemýlim preberajú to od katolíkov aj protestanti-evanjelici (ako som bol informovaný) pri svojej "liturgii"/Večeri Pánovej"...

My si podávámě ruce každý každému hned při příchodu na shromáždění a pak taky při odchodu. Co při tom říkáme, nemáme předepsáno, ale zdravíme se srdečně.

Když jsem jednu byla v kostele a vydržela až doi konce, zažila jsem něco podobného, ale to zařizovala jedna paní, která všechny obešla a každému podala ruku. Pak se všichni rozešli. Je možné, že se zvyky v různých farnostech liší?

to nebolo v KC kostole...

Tak já nevím, čí kostel je Týnský chrám v Praze...

podávání ruky s přáním Pokoj Vám je součástí liturgie, tedy průběh je ve všech farnostech stejný a to na celém světě..

No ale Visitor psal, že si podávají ruce navzájem, kdežto tady v Týnském chrámu v Praze na závěr prošla paní v tmavomodrém šusťáku a každému podla ruku ona sama.Takže to nebylo to samé.

ne, ne, súčasťou liturgického slávenia mše je modlitba Otčenáš, ktorú sa modlí celý kostol, mnohí pri tom rozopnú ruky, - hneď po tejto modlitbe je krátka liturgická modlitba kňaza, ktorý po nej kňaz vyzve všetkých účastníkom mše slovami: "dajte si znak pokoja"! - na túto výzvu si všetci v kostole podávajú ruky (najbližší susedia v laviciach priamo, alebo i v laviciach vpredu a vzadu, a kňaz si rovnako podáva ruky s koncelebrujúcimi kňazmi, či asistenciou pri stole) s úsmevom a slovami "pokoj s tebou"....

To je snad lepší, když to děláme spontánně, než na povel. No ale není to nic proti ničemu.

Margo, je možné že to nebyla katolická mše svatá. Nějaká paní v kabátu co všecky obchází je pro mne neznámý zvyk.

opakujem, je to v rámci liturgie, a tam celebruje/slúži (vedie) omšu kňaz, veriaci spolupracujú s ním...

S tou paní v šusťáku jsem se kdysi v Týnském Chrámu potkala taky! Opravdu podávala ruce až po mši! Já jsem tam byla na celou mši a během mše si lidé podávali ruce jenom sousedům v lavicích a trochu se i natáhli, z lavic nevystupovali. Ta paní procházela až po mši....

No tak vidíš, že nekecám!
Ale podávání rukou během mše jsem si nevšimla, to, myslím, tam nebylo. Mohla jsem to ale přehlídnout, soustředila jsem se na výkon kněze.

Asi bylo, je to součásti mše. Kněz vybízí ostatní k pozdravu. Celé to vypadá takto:
Kněz říká: Pane Ježíši Kriste, tys řekl svým apoštolům: Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám. Nehleď tedy na naše hříchy, ale na víru své církve, a podle své vůle ji naplňuj pokojem a veď k jednotě. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Lid odpovídá: Amen.

Kněz obrácen k lidu říká: Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi a lid odpovídá: I s tebou.

Potom kněz vybízí věřící následujícími nebo podobnými slovy, aby se navzájem pozdravili a ujistili se vzájemnou láskou: Pozdravte se navzájem pozdravením pokoje. A všichni se navzájem pozdraví způsobem, který je v místě obvyklý, např. podáním ruky se slovy Pokoj s tebou. Kněz pozdraví také přisluhujícího.

Tedy mše má svůj předepsaný průběh. Když skončí, tak samozřejmě lidé si ještě povídají paní v kabátu může všechny pozdravit :-)

To ne, nepovídali si. Přišlo mi to jako součást obřadu. Všichni byli zticha, myslím, že stáli, ale nejsem si jistá, už je to dávno, a čekali, až paní všechny pozdraví podáním ruky. Něco říkala, ale nevím co, stála jsem úplně vzadu.

To je velmi jednoduché poznat. Mše svatá končí požehnáním kněze přítomných a odchodem kněze a pomocníků.

Promiň, nevyznám se, na mši jsem byla dvakrát a podruhé asi jen do půlky.

Nikolko, nemusíš se učit modlitby nazpaměť . Můžeš Bohu říkat všechno tak, jak to cítíš a myslíš.
Jako když si vyprávíš s někým kdo ti rozumí.

musím se to učit, tatka to vyžaduje, to ho neznáte

No jo, pokud jsi ještě děvčátko , nedá se nic dělat. Rodiče se mají poslouchat.

já vím že ho musím poslouchat, a taky ho poslouchám, i když někdy je to těžké, je hodně přísný

A maminka?

já maminku už nemám

To je mi moc líto.

děkuji

Nikolko, máš vzkaz.

odpovedela sem vám na nej, dekuji

nikolka, vy jste katolička?

ano

jo chci si o tom povídat

Psala jsi, že je Ti nepříjemné chodit ke zpovědi. Víš, já osobně nejsem katolička ale mám hodně přátel - katolických kněží (dokonce i jednoho arcibiskupa) a vím, že jsou to většinou lidé dobří, moudří a chápaví. Na zpovědi lidí jsou zvyklí, před nimi se nemusíš stydět za to, že jsi něco provedla, vůbec si nemusíš připadat trapně! Naopak! Pokud je ten kněz moudrý, má pro to pochopení.

já vím, ale prostě, to no, já to nedokážu vysvětlit proč se při tom tak strašně stydím, a rada bych přišla na to jak to říkat normálně, nespím před tím, mluvím tam potichu, vždy si hrozně oddychnu když jdu pryč

Tak si to napiš! To lidé dělávají! Budeš mít čas se na to lépe připravit!

nemám problém s tím že zapomenu co musím říct ale s tím aby to ze mě nějak vylezlo, vždy prosím boha aby mi s tím pomohl, ale jeho pomoct v tomto moc necítím

Stále nad tím přemýšlím.... víš, Bůh nám často pomáhá - ale - my tu jeho pomoc pochopíme třeba až za nějaký čas! Možná Tě tím, jak se stydíš, něco učí, co budeš v životě potřebovat! Možná Tě tím učí, jak takové obavy přemáhat! Protože život přináší všelijaké situace, se kterými se musíme nějak vyrovnávat a když už "máme trénink", jde to lehčeji!
(Tím neříkám že nutně mám pravdu - jenom mi to tak připadá)

snažím se to přemoci, denně se k tomu modlím, ale je to snad i pořád horší, když se to blíží, tak nemyslím na nic jiného, přemýšlím co by se stalo kdybych neřekla někdy pravdu, ale vím že to se nikdy neodvážím, to by byl hřích

Napsala jsem paní margo, ať sem za námi přijde.

Taky přemýšlím, co by se stalo, kdybys někdy neřekla pravdu.... ale myslím si že bys pak na tom byla ještě hůř. Mrzelo by Tě to!

ne já lhát nechci, to bych si pak vyčítala, nikdy nelžu, budu se muset jít vykoupat, pak tu ještě asi přijdu, jestli nepřijde táta

No právě! Lhát nesmíš! To bys pak měla ještě větší výčitky a bála se zpovědi ještě víc!

já vím, u zpovědi ani doma nelžu, to vím že se nesmí

ano, už jsem tady, jen na chvilku ale

Napíšu Ti vzkaz, mohu?

samozřejmě, budu moc ráda

já denně

je to prax viery pre sviatostný život len v rímsko-katolíckej cirkvi - kedy vyznávame hriechy pred kňazom/pred Cirkvou...je to niekedy ťažšie (zvlášť, keď ide o vyznanie hriechov proti 6. a 9. prikázaniu Desatora, teda hriechov proti sexuálnej nezriadenosti...ale takáto spoveď pred Cirkvou je veľmi účinná v "prevencii"/obrane proti hriechu, vedie to účinnejšie k vnútornej a vonkajšej mravnej disciplíne...ne­treba sa toho báť, - kto žije čestne a mravne, je to pohoda ísť k spovedi...takéto sviatostné vyznanie hriechov pred Cirkvou je nevyhnutné pre prijatie živého Krista v eucharistickom chlebe...protes­tanti sviatostnú "ušnú" spoveď u kňaza nemajú, a tak nemajú ani eucharistiu, čím hodne trpia...

já vím že se musí u zpovědi říct úplně vše, ale stydím se někdy strašně, nejradsši bych něco ani neříkala, jak se při tom cítím a stydím, ale vím že musím, no

myslím že něco by se říkat nemuselo, i když vím že se to nesmí

Třeba je dobře, že se za něco stydíš . Nutí tě to k tomu, abys to podruhé nedělala,ne?

no to no, já se to no, snažím, vždy se hrozně sama před sebou stydím a mám výčitky když to to, no, nezvládnu vydržet

A zkusila jsi někdy Pána Ješíše poprosit , aby ti pomohl ?
Ale to bys musela myslet vážně .

zkouším to, myslím to vážně, vždy se za to modlím, a vždy když selžu si slíbím, sobě i bohu, že to bylo naposledy, abych se pak nemusela bát jít ke zpovědi, nevím co už víc lze udělat

Nikolko, netrap se. Žádný člověk nevydrží dělat každý den všechno správně!

no jo, ale pak se to musí říct, a to je pro mě strašný, předtím ani nespím, stydím se za to i za sebe že to nedokážu vydržet

To je pravda pravdouci.

s tou spoveďou to nie je taká dráma, nie je to nič komplikované, kňaz nežiada od nás skrupulantsví detaily vo vyznaní hriechov, je to pre nás aj pre kňasza otravné, - vyznávame sa všeobecne, nerozpitvávame hriech do detailov...

Nikolko , to je pravda pravdoucí co napsala Pavla. Opravdu se netrap. I dospěláci mají
problémy, se kterýmise musí poprat.

ale prostě modlitby abych měla sílu nezhřešit mi nepomáhají, vždy jen na pár dní pomohou a pak zas je mi až ze sebe špatně , že přes sliby bohu sem to nedokázala

no jo, už jenom to že sem to nevydržela nehřešit, citím se trapně, myslela sem že to dokážu

Každý hreší, Nikol. Ale věřící lituje a proto za něj Kristus zemřel, aby mel Buh podklad pro odpuštění...

Čím víc poznáváme Boha, ....tím lépe poznáme sami sebe...

Velmi moudré.

...a čím více známe sami sebe, tím více poznáváme Boha.

Nemyslím si. Obráceně to asi moc nefunguje.

No, když tak o tom přemýšlím.... Když se dívám na sebe , tím víc vidím jak ho potřebuju.
Vždyť člověk je na něm závislý každým svým nadechnutím.
A jak je moudře utvořené lidské tělo se všemi svými funkcemi . Vždyť ještě doktoři a vědci nejsou
schopni všechno dopodrobna pochopit.
A to ještě nemluvím o vztahu mezi člověkem a Stvořitelem na duchovní úrovni.

nielen na duchovnej úrovni, ale aj na telesnej úrovni - Ježiš mal predsa ľudské telo, vystúpil do neba vo vzkriesenom tele, a rovnako aj nás zoberie s telom (s novým, nie pôvodným)...teda telo, duša a duch človeka sú v jednote pre spásu...

Ano, visitore, právě o tom nika1 píše!

Bůh je láska . Přeje si, aby mu všechny bytosti sloužily z lásky. Aby jejich služba vycházela z ocenění Jeho charakteru. Netěší ho vynucená poslušnost. Všem dal svobodnou vůli, aby mu mohli sloužit dobrovolně.

Během procesu sebepoznání člověk narazí na fenomenologii, která přesně odpovídá výpovědím o satanovi a Bohu. Člověk pak vidí, že příběhy, které jsou popsány třeba v Bibli, jsou vyjádřením dramatu odehrávajícího se v lidské duši. Takže získáváním vhledu do vlastního nitra lze získat vhled do mystických a náboženských textů.

Ano , součte , a je to opravdu někdy boj . To drama se odehrává od té doby, kdy člověk uvěřil
satanovi -"budete jako Bůh , vědět dobré i zlé" .Do té doby člověk znal jenom dobré . Když se proti Bohu vzbouřil a chce být sám sobě bohem, tak si toho zlého užívá ažaž.

Tohle je moc hezky napsané....a osvobozující, mohla bych to číst pořád dokola....díky

mě na tom ani nic neva, jen mi vadí se učit modlitby nazpamět a taky zpověď, to se dost stydím , že se musí říkat úplně vše

Ke zpovědi tě rodiče vedou , jestliže jsi v katolické církvi. Jistě ti také vysvětlili co a jak.
Já například ke zpovědi nechodím , nejsem katolička. Ale podle podle Bible to dělám takhle :
Zajdu za tím , komu jsem nějak ublížila , požádám o odpuštění , pokud to je možné tak to špatné
napravím a potom spolu s tím člověkem se pomodlím a prosím o odpuštění Boha. Jestli jsem udělala
něco , co nikdo neví ,než Bůh sám , tak se "zpovídám" Bohu a on mi odpouští a pomáhá mi abych
to nedělala znovu.

jo chápu to, to máte lepší že tam nemusíte, tatka je na tohle docela přísný, no

Nad smutkem se da zvitezit!
https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/mladi-lide/kratke-animace/nad-smutkem-muzes-zvitezit/

Jak se bavit s rodici:
https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/mladi-lide/kratke-animace/jak-se-bavit-s-rodici/

Jak získat větší volnost:
https://www.jw.org/cs/co-rika-bible/mladi-lide/kratke-animace/co-kdyz-chci-vetsi-volnost/

je to velice subjektivní záležitost

Mně osobně pomáhá to s někým sdílet.....

Samozřejmě. Člověk byl stvořený jako společenský tvor .
Záleží na tom, s čím se chci sdílet a s kým. Měl by to být člověk, kterému důvěřuji.

Důvěra.....Krásné slovo s hlubokým významem, ....jen čím dál....tím víc.... vzácnější....

To máš pravdu. Ani já nemám dost důvěryhodných přátel.
A některé věci mohu svěřit jenom Pánu Ježíši. To je můj nejlepší přítel už mnoho
let a ještě mně nezklamal.

sdílet křivdu? proč?

Víš ratko , záleží na tom o co jde. Někomu se stala třeba tak velká křivda ,
že to sám nemůže unést.

A jde mu tedy o tu konkrétní křivdu nebo spíše o potřebu lásky, naděje a vnitřního klidu. Co vlastně chce? Může se obracet ke křivdě nebo k Bohu. Pokud k Bohu, tak křivda začne blednout.... až se zcela vytratí a nahradí něčím jiným, novým.

Škoda, že je dnes taková doba, dřív bylo víc přátelství i důvěry.....anebo že bych tehdy byla mladá a naivní....???

Tak je to . Ty to víš. Proto píšu o přátelství s Ježíšem , protože každý to neví.

nemyslím si že dříve bylo více čehokokliv, jen stárneme a možná hledáme hůře nové přátele. Ti co nám zůstali z dřívějška ale jsou pořád zde. Taky je důležité důvěřovat si v rodině.

Monty , tys možná měla v mládí to štěstí , že jsi vyrostla v dobré rodině, s dobrými kamarády....
Ale máš pravdu, je nějaká divná doba...

Zajímalo by mě, jak se na tuhle dobu dívá Bůh....a co si mysli.....mně připadá tahle doba nějaká nemocná.....jinak dik za vaši odezvu

Ahoj, vítej u nás.
Jestli dobře chápeme biblická proroctví, tak Bůh se na tuto dobu dívá jako na závěrečné řasové období. Staré pořádky tady mají skončit velkým soužením, dobou mnoha bolestí, kdy se lidi budou obávat o osud země. Ale neboj se, dobře to dopadne, Bůh to tu nenechá zničit, naopak je psáno, že zničí ty, kteří niří zemi. A pak bude dobře, Bůh obnoví ráj.

Je to nemocná doba. Ale v Písmu je napsané, že taková doba bude. Lidi si mysleli ,že
to spraví socializmus, pak komunizmus , demokracie a cojávím co ještě. Ale nejde to.
Na studené srdce bez lásky má lék jenom Ježíš Kristus. Jenomže toho většina lidí odmítá.

A co znamení poslednich dnů oč Ježíše?
Bible nám umožňuje nahlédnout do zákulisí určitých historických událostí a zvlášť to platí o první světové válce. Ježíš Kristus předpověděl dobu, kdy „povstane . . . národ proti národu“ a po celém světě bude nedostatek potravy a mory. (Matouš 24:3, 7; Lukáš 21:10, 11)

Je to pořád stejné?
Apostol Petr upozorňuje na dnešní posmevace: Posměšně se ptají věrných křesťanů: „Kde je ta jeho slíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši praotcové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně jako od počátku stvoření.“ (2. Petra 3:4)

Potřebujeme "obklad"....."ob­kladek" přímo na srdce....!!! Hned mi ho tam polozte!

Hm, děvčata, můžete mi některá povědět, KTERÁ doba v historii nebyla "nemocná"? Já jsem na žádnou takovou ještě nepřišla a to jsem do historie nahlížela opravdu hodně
Starším lidem se vždycky jeví že "dřív to bylo lepší" - jenže - opravdu? Bylo to lepší? Nebylo to náhodou proto, že jsme byly mladé, zdravé, všechno jsme snášely lehčeji?

No jo, Pavlo. Je to tak, jak říkáš. Skvěle se prý vedlo lidem po určitou dobu Šalomounovy vlády - ale to je dávno.

Monty, chceš obkládek?
Jeden bych měla!

Římanům 8, 28Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.

žádná z dob nebyla "lepší", lidé žili své životy jak mohli a jak se to naučili od svých rodičů.

ano, pokud nalezneme své povolání od Boha, vede se nám dobře.

Já se omlouvám, jek sem běhám mezi prací, nevšimla jsem si, že nejsem na našem fóru a Monty jsem tu přivítala, jako kdybych tu byla doma.

Já bych to klidně vrátila....měla jsem super babičku.....ta mě naučila, že exustuje duchovní svět.....ona byla zárukou mého bezpečí....

Nika:

Je to nemocná doba. Ale v Písmu je napsané, že taková doba bude. Lidi si mysleli ,že
to spraví socializmus, pak komunizmus , demokracie a cojávím co ještě. Ale nejde to.
Na studené srdce bez lásky má lék jenom Ježíš Kristus. Jenomže toho většina lidí odmítá.

Margo:
Velká pravda, Niko. Ještě jsi možná zapomněla na ateizmus. Lidi si dneska myslí, že jim pomůže osvobodit se od Boha.

A kdy byla zdravá?

Ale velká ztráta, ta zůstane.

To ano, ztráta ano. Ale pocity křivdy člověka ubíjí, užírají. Ztráta se časem zacelí.

Jak která ztráta.

:-) to asi platí osobitne (aj) pre mňa:-)

Samozřejmě. Ale vy se tady asi moc zdržovat nebudete, máte dostatek jiných diskuzí....

Tak co kdybychom se přestali dívat na to, jak to jiní křesťané dělají "blbě" , a zamysleli
se nad sebou? Myslíte si, že křesťana se už netýká třeba pýcha?
Kdysi jsem si vypsala tuto myšlenku : " Pokud chcete zjistit , jak moc jste pyšní, je nejsnazši si
položit otázku: jak moc mi vadí, když mně jiní znevažují , ignorují, zacházejí se mnou povýšeně,
nebo se přede mnou chlubí? Pýcha člověka soupeří s pýchou jiného člověka.Je to proto že JÁ
chci být tím důležitým a proto mně zlobí , že tím nejdůležitějším se dělá někdo jiný."
LEVIS C.S. - K jádru křesťanství.

proč by ne? - ja prejdem v rýchlosti všetky diskusie, a ak uznám za vhodné, reagujem, je jedno, kde som:-)

Ano, je to jedna z cest jak zjistit jestli jsem pyšný anebo ne. Jenže bych řekla že to platí spíš pro mladé lidi. Takovému "životem otřískanému" šedesátníkovi je to už jenom k smíchu - no a o to může být pyšnější!

No to by ses divila. Já už dávno mezi mladé nepatřím a nějaká křivda mně dokáže rozhodit. Podle toho
vidím kolik je mi ještě třeba Božího vychovávání.

Jenže o křivdě se Lewis nezmiňuje. To je trochu jiný problém.

Krivda vychází ze subjektivního nároku na spravedlnost. KOnkrétně. někdo je upřednostněn přede mnou a cítím se ukřivděně, protože můj vnitřní kompas spravedlnosti mi říká že jsem měla být upřednostněna já. a křivda je na světě.

Vždycky nemusí jít o upřednostnění.