Ještě dnešní zkušenost. V marketu jsem potkala známou paní. Plakala,že se pohádala se snachou , tak se šla uklidnit do kostela. Prý nikdy neodpustí , co jí "mladá" řekla. Na moji otázku , jestli se v kostele modlila Otče náš , řekla a co jiného? I "odpusť nám naše viny"? A dál...."jako my odpouštíme"? To prý si nikdy takhle neuvědomila. Myslíme na to, co při modlitbě říkáme ? Nebo vyslovujeme známá slova , tolikrát opakovaná, a naše myšlenky i srdce jsou někde jinde?