Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

To už jsme ale u psychologie... hlubinné psychologie. Vem si běžného rodiče, ten chce dítě vychovat ab si dělal úkoly, nezlobil a nelhal, občas s něčím pomohl. Tady není moc prostoru pro Kristovu oběť etc etc. Nebo je, ale já si ji nedovedu představit v dětském věku (píšu za sebe) a když je člověk starší a zkušenější, již se mu Kristus zjevuje a pak je v důsledku jedno co bylo dříve. Zda zjevení Krista (hluboké porozumění a přijetí jeho oběti) nebo křest a vstup do církve. Oboje jaksi pak běží současně. Odmítat církev protože nejdříve "musím Krista" je hloupost.

Ale i v dětském věku se dá na Krista poukazovat. Jen to nesmí být tak, že dítě strašíš Božím trestem.

Jistě že můžeš, ale Božím trestem straší jen hlupáci, to přece je lidová tvořivost a satira v televizi. Kjara dělá z církve dementy, jakoby zrovna ona byla výkvět co to všem má ukázat. To není nic pro mě. člověk který je trochu seznámen s církví, jejími zásadami, historií neodmítá ji svévolně, protože se mu někdo nelíbí nebo něco slyšel.

a v žádném případě netvrdím že si musí (má) vybrat ŘKC, ať se setkává s křesťany v jakékoliv denominaci, ale pokud se s nikým nesnese a staví na vlastní výlučnosti a vybrané skupince osobních obdivovatelů kdy kdo souhlasil etc, tak to prostě křesťanské není.

asi pozorne nečítate, je pochopiteľné, že k Bohu sa dostanem skrze Krista, ale ja hovorím z pozície ateistu, ktorý hľadá najprv Boha /on o Kristovi vtedy neuvažuje), a až potom, uznaním existenicie a prijatím Boha, prijme Krista...roky tu píšem o viere v Boha skrze Krista, tak, Pavla/Kjara, neviem, čo mi to chcete uberať a podsúvať...