přemýšlím nad tím, že Bůh se k nám přibližuje a sklání a dotýká se nás způsobem, které je mu vlastní. Tedy v duchu. Nic víc tím "bohové" myšleno není. Jen ž je třeba se produchovnit a tím Bohu umožnit se nás dotýkat, je to vzájemné. Bez Krista který přijal na sebe tělesnost (stal se jedním z nás) a zároveň byl plně v duchu Bohem. tím jsme my, kteří se hlásime ke Kristu jako jeh učedníci (a údy Jeho) těla, získali účast na jeho božství v Jeho oslaveném těle. Anebo to pořád nechápu, tedy principiálně :-) ale snažím se, přemítám nad tím a toužím porozumět podstatě spásy.