Rozcestník >> Náboženství >> O Bohu a o životě s Bohem

Bůh mě učí, abych Mu uměla důvěřovat. V neděli jsme se vraceli z křesťanského víkendu. Chtěla jsem chytit poslední autobus, který mi jel z města. V duchu jsem v autě chválila Pána. Pořád bylo dost času. Ale pak se to zvrtlo. Autobus jsem stihla a věděla jsem, že ho stihnu. Už tyhle situace znám, kdy se mě satan snaží trápit do poslední minuty. Ale tentokrát jsem mu na to už neskočila. Byla jsem v pohodě a věděla jsem, že autobus stihnu, přestože na poslední křižovatce skočila červená a já nevěděla, na jak dlouho. Takže doufám, že už konečně umím Pánu důvěřovat. Vzpomínám si, že v červnu na dovolené ke mně mluvil, když jsem se tenkrát modlila: "Všechno dopadne dobře, ale ty si užiješ, protože mi nedůvěřuješ."

To je pěkná zkušenost Domečku. Jen mně napadlo - nabouralo by to tvoji důvěru, kdyby ti ten autobus ujel?

Asi nenabouralo. Protože ještě zbývalo řešení, že mě známí nevysadi u autobusu, ale že mě dovezou až domů. A to by bylo taky Boží řešení.

No vidíš. A ještě příjemnější řešení viď? :-))) Pán Bůh má tisíc cest tam, kde my už nevidíme žádnou. A když to nevyjde podle našeho přání , tak později třeba pochopíme , že měl k tomu důvod.

Ano. Pamatuji se, jak jsem ve Žďáru nad Sázavou přestupovala z vlaku na autobus. Vlak měl velké zpoždění, už když jsem nastupovala. Povzdechla jsem si spolucestujícímu, že nevím, co mám dělat. A on mi řekl, že autobus třeba počká. Ha, ha. Ale potom běžím ve Žďáru na autobusak a můj autobus, který má už dávno být pryč, tam stojí uprostřed a řidič se vykecava s dalším řidičem z okénka do okénka. Tak jsem na něj mávla. A dodnes nevím, jestli ten, kdo mi ve vlaku řekl, že autobus počká, nebyl anděl. Jak to mohl vědět?

Taky něco napíšu. Když jsem se starala o umírajícího syna , došly nám léky a do důchodu daleko . Ptala jsm se Pána ,jak to řešit. Napadlo mne jít do lékárny a poporosit o léky , než se spojím s doktorem . Vyšla jsem před barák a ve schránce obálka s penězi . Pán Bůh dal někomu nápad, aby nám pomohl. Největší překvapení bylo , že tam bylo přesně tolik , kolik stál ten lék. Jak to ten člověk mohl vědět ?

I když jsou životní starosti obtížné, Bůh nikdy nedovolí, aby lidé nesli břemeno, které nedokáží unést. Bůh pomáhá neustále, ale někdy je třeba zabrat více viditelně.