Rozcestník >> Náboženství >> Pozitivní myšlení, radost, láska a soucítení

Ot.: Není Já příčinou světa, který kolem sebe vidíme?
Odp.: Samotné Já se jeví jako svět různých jmen a tvarů. Já však nepůsobí jako bezprostřední příčina (nimitta karana) jeho stvoření, trvání
a zničení. Neptejte se, „Proč vzniká kolem Já, zmatek, přehlížející onu
pravdu, že se Já samo jeví jako svět?“ Kdybyste se místo toho ptal, „Komu
tento zmatek nastává?“, ukázalo by se, že pro Já nikdy neexistoval. [3]
Ot.: Zdá se, že jste vykladačem ajata doktriny nebo advaita védanty.
Odp.: Neučím jen doktrínu ajata. Schvaluji všechny školy. Stejnou pravdu je nutno vyjádřit různými způsoby, které odpovídají schopnostem
posluchače. Doktrína ajata říká, „Neexistuje nic kromě jediné skutečnosti.
Neexistuje zrození ani smrt, promítání nebo vzcházení, neexistuje hledající, vazba ani osvobození. Existuje jen jednota“. Těm, kteří považují
pochopení této pravdy za obtížné a kdo se ptají, „Jak můžeme přehlížet
tento pevný svět, který kolem sebe vidíme?“, se poukazuje na zážitek snění
a říká se jim, „Vše, co vidíte, závisí na vidoucím. Bez vidoucího není vidění“. To se jmenuje dristhi-sristhi vada, neboli tvrzení, že člověk nejdříve
stvořuje svou mysl a potom spatřuje, co jeho mysl sama vytvořila. Někteří
lidé nemohou pochopit ani toto a tak pokračují v diskusi takovýmto způsobem: „Zkušenost snu je krátká, zatímco svět existuje stále. Zážitek snu
byl omezen na mne. Svět však pociťuji a spatřuji nejen já, ale i mnoho
ostatních. Takový svět nemůžeme považovat za neexistující.“ Když lidé diskutují tímto způsobem, mohou být obeznámeni s teorií sristhi-dristhi,
například, „Bůh nejprve stvořil tu a tu věc, z takového a takového prvku,
potom bylo stvořeno něco jiného, atd“. Tyto lidi uspokojí jen toto. Jinak
jejich mysli nejsou uspokojeny a oni se sami sebe ptají, „Jak mohou být
zeměpis, všechny mapy, všechny vědy, hvězdy, planety a zákony, které je
řídí nebo se k nim vztahují, úplně nepravdivé?“ Takovým lidem je nejlepší
říci, „Ano, Bůh to vše stvořil a proto to vidíte“.

http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/ramana/e056fb44_0_ramana_plna_verze.pdf

Nádherné obrazy

https://www.facebook.com/groups/421939531273426/user/100001763299326/

Kdo stojí na špičkách, nestojí pevně.
Kdo dělá dlouhé kroky, nekráčí nejrychleji.
Kdo chce sám zářit, nebude osvícen.
Kdo chce něčím sám být, nedojde znamenitosti.
Kdo se pyšní svým dílem,
nedosáhne ničeho trvalého.
Je pro Tao jako zbytky jídel nebo vřed
a žádný z tvorů ho nemá v lásce.
Proto kdo má Tao, neprodlévá v tom.

Lao-tce Tao -Tě-Ting

http://tao.kvalitne.cz/navratil.html

Tohle může někomu pomoci:

https://www.prospanek.cz/blog/pri-usinani-pozor-na-modre-svetlo/

1. ELEMENTÁRNÍ HRA
2. listopadu 1979

Maharadž: Příčinou tohoto zrození, tohoto těla, je rozkoš muže
a ženy. Pro někoho je pak tento důsledek celoživotním utrpením.
Jen málokdo přijde ke Guruovi, který mu objasní důsledek této
rozkoše. Nastaví žákovi zrcadlo, které odráží skutečný obraz. Pro
Džňánina je smrt největší blažeností. Jakmile se vědomí hne, mysl
vytvoří vesmír. Stvoření (vesmír) je Prakrti. Puruša (vědomí) a Prakrti (příroda) jako takové nemají žádné jméno či formu.
Toto tělo cítí, že se blíží konec. Já vím, že tělo je výtažkem pěti
elementů. Pět elementů je neustále v pohybu ve vztahu jeden k druhému. Tělo vychází z jejich výtažku. Individualita považuje tělo za
své vlastní. Domníváme se, že vidíme a slyšíme pomocí našich očí
a uší, ale to, co ve skutečnosti vidí a slyší, je pocit bytí.
Pět elementů nikdy neumírá. Ztotožňujete-li se se svým tělem,
hřešíte a v momentu smrti budete trpět. Středem vědomí je vrcholek vaší hlavy. Vědomí je podstatou pětielementární činnosti, a tato
podstata žádnou smrt nezná. Pocit bytí není osobností. Pochopte
pocit bytí a smrt. Nakonec, vy Absolutno, nejste pocitem bytí. Pět
elementů je ve vás i všude kolem v neustálém boji. Konflikt je nepřetržitý, prostor bojuje se vzduchem, vzduch s ohněm, oheň s vodou,
voda se zemí atd. A toto vše je vyjádřeno v těle.
Vzájemné působení čtyř elementů skončí v zemi. Poté vyroste
vegetace, různé druhy potravy a tak máme individuální formy. Elementární spor je vyjádřen v lidském těle a člověk řekne: „Postihlo
mne neštěstí.“ Čtyřelementární působení sestoupí do zemské půdy.
Z výtažku vegetace se zrodí různé druhy, a formy pak přijmou svou
totožnost. Takto máme 85 milionu druhů, to je příběh této země.
Jaká bude kvalita toho, kdo tento princip rozpozná? Ten, kdo
pochopí vědomí, bude před vědomím, před pěti elementy. Pro něj
se stane smrt oceánem blaženosti. Ostatní, kteří se považují za tělo
a mysl, podstoupí traumatickou zkušenost útrpného konce. Výsledkem rozkoše trvající zlomek vteřiny je totožnost s tělem a myslí.
Porovnejme blažený stav Džnánina s rozkoší muže a ženy. Světec
Džňánéšvar napsal komentář k Bhagavadgítě (kniha zvaná Džňánéšvari). Napsal také knihu Amruta Anubhava – Prožívání Nesmrtelnosti (Mrit – smrt, Amrita – žádná smrt) – bezedný oceán blaženosti.
Pět elementů a tři guny způsobují ve vesmíru spoušť. Ale jak je
tím vším dotčen Džňánin? Poté, co pochopil tuto elementární hru,
ji transcendoval. Toto vidění a viděné, pozorovatel a pozorované
odejde a nic nezůstane. Prostě buďte, buďte tiše. Nenechte se vyrušit
a mysl nechte být. U kterého principu dojde k poškození? Jen v čase,
a čas zmizí. Může se měnit ten, kdo pozoruje změnu? Změnu může
vidět pouze to neměnné.

2. NEBYTÍ/NEPŘÍTOMNOST POCITU BYTÍ

1. prosince 1979
Maharadž: Můj pocit bytí zde nebyl, objevil se a je dočasný. Nemám nad ním žádnou kontrolu. Nejsem zákazníkem toho, co dává
Bůh, nechť je velký, já o to nemám zájem. Poznání nemůže být předáváno všem. Adept totiž ztrácí zájem. Ztrácíte-li zájem, dokonce
i svět přestává existovat. Je to kvůli chemické látce (pocitu bytí),
sattva guně, že jsou pořízeny snímky, podle toho entita roste. Všechny činnosti jsou mechanické, vše se tedy děje podle plánu.
Ve vztahu k čemu hovořím? Na čem to stojí? Na pocitu bytí.
Poté, co pocit bytí odejde, je tu Nebytí, jež je věčné. Není tu žádné
poznání, Bůh ani Íšvara. Co mohu říci? Pocit bytí zmizí. Já vždy
přebývám v Nebytí.
Z Nebytí se objeví pocit bytí. Je třeba poznat, jak k tomu došlo.
Někteří lidé mne velebí, říkají, že jsem jako hora. Já vím, že nic
neexistuje, jména a formy jsou kategorie. Nikomu se nemůže stát
nic dobrého nebo špatného, nikdy předtím se nestalo a ani se nestane. Tak proč se tím vzrušovat? Forma a pocit bytí se přihodily
nevědomky. Jinak řečeno, proč bych vstupoval na devět měsíců do
tak nečistého prostoru? Člověk běží pryč, i jen když spatří mrtvou
krysu.
Lidé hovoří o duchovnu, ale během toho neberou v potaz své
Já. Setrvejte ve svém Já, a pak mluvte. Prozkoumejte sebe sama.
Absolutno je věčné, je „stavem“ Nebytí (tj. stavem, kde není přítomen pocit bytí) a je skutečné. Pocit bytí je dočasný a spolu s ním
se objevuje pět elementů atd. Není-li tu pocit bytí, není tu nic. Nic
v tomto světě vám nemůže nabídnout společnost na věky. Lidé na
mně budou mít vzpomínky, někteří šťastné, jiní budou naštvaní, na
mně to má nulový dopad.
http://www.advaita.cz/wcd/e-knihy/nisargadatta/nezrozen-sazba-4-dvojstrany.pdf

Mistr měl jednoho dne příležitost navštívit návladního v Cho–pei. Stálý návštěv-
ník Wang, návladní prefektury, požádal Mistra, aby zaujal své místo k promluvě.
V té době právě vstoupil do haly také Ma–jü, který se zeptal: „Které z těch ti-
síce očí tisícirukého bódhisattvy soucítění je tím pravým okem?“ (1)
Mistr řekl: „Které oko je tím pravým z těch tisíci očí tisícirukého bódhisattvy?
Odpověz mi! Odpověz mi!“
Ma–jü stáhl Mistra z jeho místa a sedl si tam místo něho.
Mistr šel co nejtěsněji k němu a řekl mu: „Jak se máš?“
Ma–jü již skoro něco ze sebe dostával, když v tom ho Mistr uchopil, strhl ho
dolů a sedl si opět na své místo.
Ma–jü poté vypochodoval z haly a Mistr sestoupil dolů ze svého místa.

Životopis zenového mistra Eihei Dogen (1200-1253) - část II
Entrada del Templo Zen EiheiMistr Nyojo byl náročný a důkladný člověk. Jednoho dne, v průběhu sesshinu, měl Dogen velký šok. Když soused seděl v zazenu, usnul na svém zafu. Nyojo zvolal hlasitým hlasem: „Shin jin datsu raku (odmítni tělo i mysl)!“ a silně zasáhl mnicha sandálem, což způsobilo, že spadl ze sedadla. Když Dogen slyšel tato slova, došlo k vnitřní revoluci. Po zazen Dogen šel do místnosti svého pána a řekl mu: „Shin jin datsu raku, opustil jsem tělo i mysl“. Nyojo mu odpověděl: „Datsu raku shin jin, znovu opustit tělo i mysl“.

Dogen zůstal další dva roky blízko Nyoja, dokud se nerozhodl vrátit do Japonska. Jeho pán potvrdil, že nastal čas, aby po svém návratu učil „učení buddhismu pomáhající druhým probudit se v univerzální pravdě“. V roce 1227 se Dogen vrátil do Japonska a vzal si s sebou pouze zazen, shikantaza , jak mu ukázal jeho pán. Po svém návratu do Japonska se ho zeptali: „Co jsi objevil?“ Dogen odpověděl: „Vrátil jsem se s prázdnýma rukama.“ Ve své knize Eihei Koroku napsal později: „Poté, co jsem studoval pouze u svého pána Nyojo, a pochopil jsem, že oči jsou vodorovné a nos svislý„Vracím se domů s prázdnými rukama ... Od zítra ráno vychází na východě slunce; rušen nocí, měsíc klesá na západě. Mraky mizí a hory projevují svoji realitu, déšť přestane padat a Čtyři hory (narození, stáří, nemoc a smrt) se vyrovnají. “

Entrada del templo Zen KoshojiDogen se nejprve usadil v Kennin-ji, chrámu Myozena, svého prvního pána, se kterým odešel do Číny a který během cesty zemřel. Právě v tomto chrámu napsal svou první sbírku: Fukanzazengi, univerzální pravidla pro praxi zazenu . Je to jádro jeho učení: jen sedět v přesné pozici, aniž by něco hledal, nechat myšlenky plynout jako mraky na obloze.

Později Dogen opustil chrám v Kennin-ji, aby se postupně usadil ve třech chrámech, všechny v oblasti Kjóto: Annyoin, malá poustevna v roce 1230, později Kannon Dorin v roce 1233 a nakonec Kosho-ji, kde s pomocí darů , Postavil první skutečně nezávislý zenový klášter Japonska v roce 1236. V Kosho-ji začal editovat první kapitoly svého monumentálního díla: Shobogenzo, „Poklad oka pravého zákona“ , devadesát pět kapitol obsahujících podstatu jeho filozofické a náboženské vize.

Bosque y escaleras del Templo Zen EiheiMezi lety 1233 a 1243 se kolem něj shromáždilo mnoho učedníků, kteří následovali jeho učení, zejména Ejo (v roce 1234), který by se stal jeho nástupcem. Jeho sláva stále rostla. Přiměl lidi vytrvale cvičit, stejně jako ho učil jeho mistr Nyojo v Číně. Dogenův úspěch, tento závan čerstvého vzduchu, který přivedl ke kalcifikovanému buddhismu, přitahoval nepřátelství z duchovní hierarchie. A to natolik, že v roce 1243 se mniši z hory Hiei pokusili vypálit jeho chrám v Kosho-ji. Ve výsledku se Dogen rozhodl zanechat agitaci měst a zmatek, který mohou v duchu vytvořit. Díky podpoře laického učedníka, pána provincie Echizen na severovýchodě země (dnes prefektura Fukui), postavil na pobřeží nový chrám, který pokřtil, „chrám věčného míru“ ",Eihei-ji , kde se Ejo později stal po jeho smrti opatem.

Tam, v klidu obrovské hory, dál učil zen své učedníky a pokračoval v práci na Shobogenzo. Daleko od světa opustil toto místo pouze jednou, v zimě 1247-1248, na návštěvu šóguna v Kamakuře, na pozvání generála Hojo Tokiyoriho. Tokiyori byl Dogenem fascinován a chtěl, aby zůstal nablízku. Postaví Dogenovi velký klášter. Dogen jeho návrh odmítl a dal přednost samotě. Pokračoval v zazenu až do roku 1252 , ve věku pouhých padesáti dvou let, vážně onemocněl. Odešel do Kjóta, aby získal péči, ale bez úspěchu. Zemřel 28 dne srpna 1253 v chrámu Takatsuji.