nevidí ho, neslyší ho, neví, že existuje, nevěří v něj - jak odmítnout, když neví, že existuje?
Odmítnutím Boha je tu míněno odmítnutí toho, co je mravně správné, tj. příklon ke konání zla.
a to je právě relativní, v pravěku mohlo být mravně správné něco jiného než dnes...
V základních mravních otázkách všichni byli zajedno: mravně dobré bylo vždycky jednání, při němž se jedinec vzdával něčeho svého ve prospěch druhého. Nějaká míra sebeobětování.
ale třeba zabít nepřítele z jiného klanu bylo v pravěku ok, dnes už ne...
Je otázka, zda i mravně. Poněvadž zabít nepřítele je i dneska OK, z jistého hlediska.
Popravdě nevim, jestli se pračlověk zabýval mravními otázkami. Záleží, jakou měl tehdy úroveň vědomí.
Jen se zeptám v dnešní době ti přijde že se hraje na to co je mravně správně?
To je záležitostí a odpovědností každého jednotlivého člověka, jestli na to hraje nebo ne.
Minulý víkend jsem si kupoval žitné housky a místo 12 jsem koupil 13 s domněním že jich mám 12 a nahlásil jsem 12 prodavačce a zaplatil 12 místo 13 a doma jsem to zjistil a i když na prodavačce bylo vidět že je dost v blbé náladě, šel jsem opět zpět do krámu, omluvil se a doplatil jsem za 13 housku.No a dnes kuluji 12 housek opět ta samá prodavačka a já vtipně,dnes opravdu mám 12 housek,dokonce raději třikrát přepočítal.Zned jsme se začali bavit a moc mě děkovala že se toto už nevidí.Ja odpověděl:Nechci vás zbytečně zatížit a tím i sebe kdybych věděl že by vám to mohlo ublížit.No a světě div se , usmívala a hned jsem tímto krokem udělal dobrou věc.
