Ti co psali Bibli rozhodně v jádru věděli, jak se věci mají. Tak jako to rozhodně věděl ten Buddha. Je pak jenom na člověku, jestli jim bude důvěřovat nebo ne.
„Ti co psali Bibli rozhodně v jádru věděli, jak se věci mají.“
Jenže to nevíš, tomu jen věříš. A pokud měl pravdu i Buddha, křesťanství nemůže jeho alternativu nepřipouštět. Nebo tedy může, ale pak jde o zaslepenost. Kromě toho – tohle se dá říct o jakémkoliv svatém nebo „svatém“ textu, takže bychom měli dost různých „pravd“, každou jinou. Což by u pravdy byl docela podstatný problém.
Né, to vim na základě zkušenosti. Opravdu se děje to, co tyto nauky
uvádějí, když je člověk praktikuje (nemíním samozřejmě události
mající se odehrávat po smrti). Je jasné, že ten, kdo to psal, věděl, o
čem mluví a nic nefabuloval.
Pokud má Křesťanství fungovat, tak nemůže připouštět alternativy,
poněvadž nemůžeš mít víru a zároveň nemít. Křesťanství
předpokládá až oddanost víry a zapojení "celého člověka", kdy se
člověk absolutně podvolí křesťanské víře (vyjádřené formulí kréda)
a v nejhlubší důvěře se na ní plně spolehne, čehož není člověk
schopen, pokud by připouštěl, že existuje i jiná "cesta".
Siddhártha učil trochu jinak,jak třeba Ježíš.Slo o to že každý žil v jiných podmínkách.Ono se v Egyptě v době kdy žil Ježíš mluví hezky o Bohu lidi v té době to tak dokázalo připnout k člověku co ukazoval cestu dle smýšlení lidí.Siddhartha zase musel mluvit k jinému typu lidí,k lidem kterým musel vše říkat v určitém kontextu.Dam ti sem něco,aby jsi mi rozumněl lépe.
Ježíš říká: hledejte, a naleznete. Buddha praví: nehledejte, protože jinak minete svůj cíl. Ježíš říká: proste, a bude vám dáno. Buddha tvrdí: neproste, jinak vám to nebude dáno nikdy. Ježíš učí: tlučte, a bude vám otevřeno. Buddha praví: čekejte… pozorujte… dveře nejsou vůbec zavřené. Jestliže tlučete, samo vaše tlučení ukazuje, že tlučete někde jinde — na zeď — poněvadž dveře jsou stále otevřené. Ježíš je osvícený, stejně jako Buddha — nelze být totiž osvícený více nebo méně. Proč tedy ten rozdíl? Tento rozdíl spočívá v lidech, ke kterým Ježíš promlouvá. Hovoří k lidem, již nejsou zasvěceni, zasvěcení do tajemství života. Buddha promlouvá k naprosto odlišné skupině lidí — mluví k zasvěcencům, adeptům, k těm, kdo dokážou pochopit paradox.
Ono za Ježíšem přicházeli davy lidí protože uzdravoval, pronesl občas i nějakou tu řeč, to jo, ale lidi za ním přicházeli hlavně kvůli uzdravení svých blízkých o tom je v evangeliích popsáno hodně jo a proměnil vodu ve víno :-) .
Siddhártha toto také uměl i chodit v čase při osvícení viděl minulé přítomné i budoucí životy reinkarnace.
No nevim, jestli by se to takto dalo říct. Asijská mentalita je sice odlišná od té evropské a opravdu lépe zvládá zpracovat paradox, ale nevim, jestli to neni právě tím, že tu asijskou formoval významně budhismus a tu evropskou křesťanství (resp. neteistická a teistická náboženství). Ty odlišnosti ve výpovědích, které uvádíš, jsou podle mě dány odlišností zvolených metod (což je dáno odlišností pohledu na věc). Budhismus jde na věc přímo, je to v podstatě čistá psychologie, zatímco křesťanství jde přes mýtus a transcendenci a vyjadřuje se v obrazech a příměrech. Každá z těchto metod má svoje plusy a mínusy.
S tou psychologií souhlasím, nejlepší psycholog je člověk samotný jediný zná a umí se lépe vyléčit vnitřně,jak studovaný psycholog co své pacienty léčí povrchně.
Jo asi jsem měl dodat, že víra je podstatným faktorem v křesťanství, je jakýmsi jeho motorem. Bez víry není křesťanství, tak jako bez meditace není budhismu.
Ano meditace je nedílnou součástí Vnitřního člověka.Tedy jednou z mnoha,jako jsi dával odkaz o vznešených pravdách tak jsou tu i klenoty,sangha a jiné.
A vlastně i budhismus má svého "pana Zlého", nazývá ho Mára a ten se snaží lidi odvést od dosažení osvícení. I samotnému Sidhártovi se snažil osvícení rozmluvit. Je ekvivalent křesťanského Satana, akorát není pojímán jako reálná bytost, ale jako personifikace.
Ano když utíkal z paláce letního ukázal se mu a snažil se mu namluvit že toto co opouští je dobré,v dalším se mu ukázal naposledy kdy pod stromem Bodhi seděl a snažil se dosáhnout osvícení se mu zjevil v podobě Siddharthi což mu sám řekl Siddhártha že je to jen jeho ego. Čili Mára je démon pokušitel naše ego co se nás snaží mást.
jj a ještě jedno: Sidhártovo pokušení v době, kdy byl kvůli askezi zesláblý tak, že byl na pokraji smrti:
V tomto kritickém stadiu, kdy ještě usiloval o nejvyšší, když pobýval na březích řeky Néraňdžary v zápase a meditaci, aby dosáhl onoho stavu dokonalé jistoty, přišel Mára promlouvaje vlídná slova takto:
„Jsi hubený a zdeformován. Jsi blízko smrti. Tisíc (tvých) částí (náleží) smrti; k životu (zůstává) jen jedna. Žij, drahý pane! Život je lepší. Živý můžeš konat záslužné činy. Vedením života v celibátu a vykonáváním obětí ohně lze získat mnoho zásluh. Co budeš dělat s tímto úsilím? Těžká je cesta usilování, obtížná a nikoliv lehce uskutečnitelná.“
Při recitaci těchto slov stál Mára poblíž Vznešeného.
Márovi na jeho slova Vznešený odpověděl:
„Zlý! Příbuzný nedbalých! Přišels sem kvůli sobě.
Ani trocha zásluh není co platná. Sluší se, Máro, abys tak mluvil k
těm, kdo zásluhu potřebují.
Důvěra, sebekontrola, vytrvalost a moudrost jsou moje. Proč se o životě
dotazuješ mne, kdo je tak horlivý?
I proudy řek tento vítr vysuší. Proč ne krev moji, kdo se tak snaží,
nevysuší?
Když krev se vysuší, žluč i hlen se vysuší. Když se moje maso
ztrácí, stále víc se moje mysl zjasňuje. Ještě více se má bdělost,
moudrost a soustředění upevňují.
Dokud žiji takto, při prožívání nejvyšší bolesti, moje mysl
netouží po smyslnosti. Viz čistotu bytosti!
Smyslná touha je tvoje první armáda. Druhou je averze ke svatému životu.
Třetí je hlad a žízeň¹. Čtvrtá se nazývá žádostivost. Pátou je
strnulost a malátnost. Šestá se nazývá strach. Sedmou je pochybovačnost²
a osmou je zlehčování a zatvrzelost. Devátou je zisk, chvála a pocta a ta
nezasloužená sláva. Desátou je vynášení sebe a opovržení druhými.
Toto je, Máro, tvoje armáda. Zlého nepřátelský voj. Tuto armádu
nepřemůže zbabělý, kdo však (ji) přemůže, získá štěstí.
Tuto muňdžu³ ukazuji! K čemu je život v tomto světě? Pro mne
je lepší smrt v bitvě, než v něm pokračovat poražen.
Někteří asketi a bráhmani nejsou zřejmě v tomto boji vidět. Neznají
cestu mravnosti, ani po ní nejdou.
Když vidím na všech stranách armádu s Márou vystrojeným na slonu, jdu
kupředu k boji. Mára mne z mé pozice nevyžene. Tu tvojí armádu, kterou
svět včetně božských bytostí nepřemůže, se svojí moudrostí jdu
zničit tak jako nevypálenou mísu kamenem.
S ovládáním svých myšlenek a s bdělou pozorností upevněnou putovat
budu ze země do země a mnohé žáky zacvičovat.
Pilní, horliví a uskutečňující mé učení v praxi půjdou –
nehledíce na tebe – tam, kde se rmoutit nebudou.“
———
¹ vznikající z dobrovolné chudoby
² tj. nerozhodnost pokud se týče jistoty cíle
³ bojovníci nosí z muňdža trávy (rákosí) chocholky na svých
hlavách nebo na svých praporcích na znamení toho, že z bojiště
neustoupí
Z knihy Buddha a jeho učení
Toto jsou všechny malichernosti ega.Kdyz budeš držet půst,tak vždy tě Mára bude zkoušet tím že v myšlenkách třeba něco ti bude říkat najez se netrap se .A nejenom půst je to se vším vidím to stále u mě samotného ve všem,najednou pochybnosti,strach ale to vše vždy zmizí díky bdělosti mysli.Proto mnozí co šli učením buddhismu nevydrželi a někteří řekli že to nejde a stali se třeba věřícím v Boha.Ono věřit je lehčí jak si vše ověřit vnitřně.
jj, budhismus je v základních věcech zajedno s křesťanstvím: v něm je Satan také totožný (resp. dá se ztotožnit, podle toho, co je o něm psáno v NZ) s "vábením" ega, s jáskými tendencemi. A stejně tak v křesťanství platí, že Království Boží náleží pouze silným, jelikož tak jako Márovo armádu, tak ani Satana nepřemůže zbabělý.
Vše co je špatně je propojené strach,negace to vše vysplava v mysli pochyby buď o sobě,nebo o všem kolem nás.Dnes a každý den teď něco řeším a čím se ta daná věc blíží mám pochybnosti a strach co když to nevyjde.Dnes jsem si uvědomil že co se má stát se stane a když to tu danou věc nezkusim i změnu,budu stále mít strach,pochybnosti a vše bude ve mě hnít v mysli a to je to co je Mára démon pokušitel, či ego které nám neustále vyvolává různé pochybnosti,strach,negaci a apatii a vše co nás ponechává v tom v čem jsme a to je stále se opakující vjemy, které nás udržují v pomíjivém štěstí povrchním a zapomínáme hledat vyšší podstatu štěstí.
Nejde o to jestli věděli,ale co jejich cesta jím spíše brala a hledání sebe sama jim pomohlo se lépe rozvíjet. Když zrovna zminujes Siddhárthu tak u něj mu jeho otec a všichni foukali cukr a nechtěli,aby ze svého ze čtyř paláců odcházel a vzdal se toho co měl.Bylo mu předurčeno ještě než se narodil jeho matce se zdál sen o sluneti co s ní tancuje.Coz je předzvěst že dítě bude buď velký vládce, což Siddhártha byl z kastovní rodiny,nebo se všeho vzdá a bude tím co ukáže cestu že zrodu, stáří a smrti tedy odejít ze samsáry a vrátit se odkud pochazime.
Tady asi úplně neplatí to samé pro Sidhártu a Ježíše, Ježíš měl trochu jinou výchozí pozici. I když řeč ale původně byla o těch, kdo napsali Bibli, což Ježíš nebyl.
