Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: u
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: u
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: u
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: u
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: u
Obsah příspěvku byl smazán. Důvod: ---
Ego je obousměrné,je dobré i špatné doprovází nás po celý zbytek života.Bez ega nejsme a s egem taky né, dobré je uvědomění a pracování na sobě,jen tak dosáhneme osvícení.Buddhismus učí oprostit se od svého já a stát se né já.Ne já dosáhneme v bytí tím žijeme v pokoře, lásce a harmonii spojeném s našimi činy a následky.
Také Buddha učil střední cestu vždy bude já,i přesto že se snažíme o ně já, musíme vytrvat.
Předně je důležitý rozpoznat, že já není něco pevného, ale je to
proměnlivý sebeobraz a sebepocit a tudíž není nijak odůvodněno na něm
lpět (k čemuž nás měje ten Satan 
).
Pro zajímavost Jungovo pojednání o já: http://soucet.wz.cz/jung/Aion/gw_9b_01.htm
Tak ve lpění a jeho důsledku závislosti a životu v iluzi neni žádná
výhra. 
Marek 8
35 Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí, ale kdokoli by
ztratil život pro mě a pro evangelium, ten jej zachrání.
36 Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě
uškodil?
37 Co dá člověk na oplátku za svůj život?
Jo jo tak nějako - teť jsem dohledala k tomu ještě toto :
L 14,26 „Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a
matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě,
nemůže být mým učedníkem.
Ještě přímější verš je tento, ten co jsi uvedla ty, je vlastně jenom
uvedení konkrétního případu tohoto:
Mt 16,24 (Mk 8,34)
Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám
sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. (ekumen.)
Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se
zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. (Bible21)
zříct či zapřít sám sebe není nic jiného, než přestat lpět na
svém egu/já (v důsledku toho na sobě, na výdobytcích svého ega, svých
zásluhách, na svém pocitu hodnoty/důležitosti) a zřeknutí se ho.
Poněvadž, koneckonců, stejně je jenom iluzí, se kterou se v důsledku
neuvědomělosti a vlivu Satana ztotožňujeme...
No šak jo ale za tím Mk 8,34 je :
35 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však
přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.
36 Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život?
37 Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?
A za Mt 16,24
25Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však
ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.
26Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život
ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?
Tedy že máme svůj život ochrańovat, neb milosrdenství chce a ne oběti.
Stačí v meditaci vše vidět jako pozorovatel, každý se snaží vždy v
mysli uchopit myšlenku a přesto jí nedokáže udržet, poněvadž přichází
další,kterou se snažíme uchytit a stále dokola,jako v Samsaru.Byt
pozorovatel na břehu řeky a nesnažit se řeku zastavit, vždy někam
odteče.Takto to je i s já, když budeme vědět že já v nás je, můžeme
pozorovat já stejně jako mysl. Když tak učiníme,budeme na cestě nelpět a
já se změní v né já.
"Já jsem" je cesta, pravda i život :-). (trochu jsem to jinak asi že smyslplněji přeložila)
O tomhle tu mam pojednání, významná je zejména esej o samádhi a
satori
http://soucet.wz.cz/dila/4_es_zen.htm
" je uvědomění a pracování na sobě, jen tak dosáhneme osvícení."
to je podle mě totální sračka- budhismus je ateistická filozofie podobná
Hitlerovské představě o árijci co vlastními silami dosáhne božských
vlastností.
Člověk nikdy nic takového vlastními silami bez Boha
nedokáže! 
Tvůj ohraničený pohled tvé mysli ti rád přenechám mé zkušenosti a
praxe se stavem mé mysli a uvědomění a pracování na sobě mi postačí
než jen věřit v Boha, jedině práce na sobě mě dovede k Bohu tedy
osvícení.
Jo jo :-).vpustit Boží "Já" do sebe, tak ano, na tom svém nelpět, to je
fakt, že ne :-)
Bůh živých se totiž jmenuje: JSEM.
jonatáne, ty jsi fanatický křesťan, všechno šmahem odsuzuješ, protože církev...
Já to zas tak úplně jako fanatismus nevnímam, ona je to běžná a při znalosti křesťanství i očekávatelná reakce. Křesťan to takto vnímat musí, pokud je v křesťanství opravdu zakotven. Křesťanství přece neuznává alternativy. A ani nemůže, pokud má fungovat.
„Křesťanství přece neuznává alternativy. A ani nemůže, pokud má fungovat.“
Hm, a to má být jeho dobrá, nebo špatná vlastnost?
Podle mě to totiž dobrá vlastnost být nemůže, protože neuznávání alternativ rovná se zaslepenost.
To se asi takhle obecně říct nedá, poněvadž třeba není zaslepeností neuznávat alternativu k pravdě či ke zdravému životnímu stylu.
Můžeš být vegetarián a žít s člověkem co jí maso a přesto se oba mít rádi a tolerovat Nebo být vegetarián a obklopovat se lidmi tvého ražení.
To ale předpokládá vědět, co je pravda, nebo co je zdravé. Ne si jen myslet nebo věřit.
Ti co psali Bibli rozhodně v jádru věděli, jak se věci mají. Tak jako to rozhodně věděl ten Buddha. Je pak jenom na člověku, jestli jim bude důvěřovat nebo ne.
„Ti co psali Bibli rozhodně v jádru věděli, jak se věci mají.“
Jenže to nevíš, tomu jen věříš. A pokud měl pravdu i Buddha, křesťanství nemůže jeho alternativu nepřipouštět. Nebo tedy může, ale pak jde o zaslepenost. Kromě toho – tohle se dá říct o jakémkoliv svatém nebo „svatém“ textu, takže bychom měli dost různých „pravd“, každou jinou. Což by u pravdy byl docela podstatný problém.
Né, to vim na základě zkušenosti. Opravdu se děje to, co tyto nauky
uvádějí, když je člověk praktikuje (nemíním samozřejmě události
mající se odehrávat po smrti). Je jasné, že ten, kdo to psal, věděl, o
čem mluví a nic nefabuloval.
Pokud má Křesťanství fungovat, tak nemůže připouštět alternativy,
poněvadž nemůžeš mít víru a zároveň nemít. Křesťanství
předpokládá až oddanost víry a zapojení "celého člověka", kdy se
člověk absolutně podvolí křesťanské víře (vyjádřené formulí kréda)
a v nejhlubší důvěře se na ní plně spolehne, čehož není člověk
schopen, pokud by připouštěl, že existuje i jiná "cesta".
Siddhártha učil trochu jinak,jak třeba Ježíš.Slo o to že každý žil v jiných podmínkách.Ono se v Egyptě v době kdy žil Ježíš mluví hezky o Bohu lidi v té době to tak dokázalo připnout k člověku co ukazoval cestu dle smýšlení lidí.Siddhartha zase musel mluvit k jinému typu lidí,k lidem kterým musel vše říkat v určitém kontextu.Dam ti sem něco,aby jsi mi rozumněl lépe.
Ježíš říká: hledejte, a naleznete. Buddha praví: nehledejte, protože jinak minete svůj cíl. Ježíš říká: proste, a bude vám dáno. Buddha tvrdí: neproste, jinak vám to nebude dáno nikdy. Ježíš učí: tlučte, a bude vám otevřeno. Buddha praví: čekejte… pozorujte… dveře nejsou vůbec zavřené. Jestliže tlučete, samo vaše tlučení ukazuje, že tlučete někde jinde — na zeď — poněvadž dveře jsou stále otevřené. Ježíš je osvícený, stejně jako Buddha — nelze být totiž osvícený více nebo méně. Proč tedy ten rozdíl? Tento rozdíl spočívá v lidech, ke kterým Ježíš promlouvá. Hovoří k lidem, již nejsou zasvěceni, zasvěcení do tajemství života. Buddha promlouvá k naprosto odlišné skupině lidí — mluví k zasvěcencům, adeptům, k těm, kdo dokážou pochopit paradox.
Ono za Ježíšem přicházeli davy lidí protože uzdravoval, pronesl občas i nějakou tu řeč, to jo, ale lidi za ním přicházeli hlavně kvůli uzdravení svých blízkých o tom je v evangeliích popsáno hodně jo a proměnil vodu ve víno :-) .
Siddhártha toto také uměl i chodit v čase při osvícení viděl minulé přítomné i budoucí životy reinkarnace.
No nevim, jestli by se to takto dalo říct. Asijská mentalita je sice odlišná od té evropské a opravdu lépe zvládá zpracovat paradox, ale nevim, jestli to neni právě tím, že tu asijskou formoval významně budhismus a tu evropskou křesťanství (resp. neteistická a teistická náboženství). Ty odlišnosti ve výpovědích, které uvádíš, jsou podle mě dány odlišností zvolených metod (což je dáno odlišností pohledu na věc). Budhismus jde na věc přímo, je to v podstatě čistá psychologie, zatímco křesťanství jde přes mýtus a transcendenci a vyjadřuje se v obrazech a příměrech. Každá z těchto metod má svoje plusy a mínusy.
S tou psychologií souhlasím, nejlepší psycholog je člověk samotný jediný zná a umí se lépe vyléčit vnitřně,jak studovaný psycholog co své pacienty léčí povrchně.
Jo asi jsem měl dodat, že víra je podstatným faktorem v křesťanství, je jakýmsi jeho motorem. Bez víry není křesťanství, tak jako bez meditace není budhismu.
Ano meditace je nedílnou součástí Vnitřního člověka.Tedy jednou z mnoha,jako jsi dával odkaz o vznešených pravdách tak jsou tu i klenoty,sangha a jiné.
A vlastně i budhismus má svého "pana Zlého", nazývá ho Mára a ten se snaží lidi odvést od dosažení osvícení. I samotnému Sidhártovi se snažil osvícení rozmluvit. Je ekvivalent křesťanského Satana, akorát není pojímán jako reálná bytost, ale jako personifikace.
Ano když utíkal z paláce letního ukázal se mu a snažil se mu namluvit že toto co opouští je dobré,v dalším se mu ukázal naposledy kdy pod stromem Bodhi seděl a snažil se dosáhnout osvícení se mu zjevil v podobě Siddharthi což mu sám řekl Siddhártha že je to jen jeho ego. Čili Mára je démon pokušitel naše ego co se nás snaží mást.
jj a ještě jedno: Sidhártovo pokušení v době, kdy byl kvůli askezi zesláblý tak, že byl na pokraji smrti:
V tomto kritickém stadiu, kdy ještě usiloval o nejvyšší, když pobýval na březích řeky Néraňdžary v zápase a meditaci, aby dosáhl onoho stavu dokonalé jistoty, přišel Mára promlouvaje vlídná slova takto:
„Jsi hubený a zdeformován. Jsi blízko smrti. Tisíc (tvých) částí (náleží) smrti; k životu (zůstává) jen jedna. Žij, drahý pane! Život je lepší. Živý můžeš konat záslužné činy. Vedením života v celibátu a vykonáváním obětí ohně lze získat mnoho zásluh. Co budeš dělat s tímto úsilím? Těžká je cesta usilování, obtížná a nikoliv lehce uskutečnitelná.“
Při recitaci těchto slov stál Mára poblíž Vznešeného.
Márovi na jeho slova Vznešený odpověděl:
„Zlý! Příbuzný nedbalých! Přišels sem kvůli sobě.
Ani trocha zásluh není co platná. Sluší se, Máro, abys tak mluvil k
těm, kdo zásluhu potřebují.
Důvěra, sebekontrola, vytrvalost a moudrost jsou moje. Proč se o životě
dotazuješ mne, kdo je tak horlivý?
I proudy řek tento vítr vysuší. Proč ne krev moji, kdo se tak snaží,
nevysuší?
Když krev se vysuší, žluč i hlen se vysuší. Když se moje maso
ztrácí, stále víc se moje mysl zjasňuje. Ještě více se má bdělost,
moudrost a soustředění upevňují.
Dokud žiji takto, při prožívání nejvyšší bolesti, moje mysl
netouží po smyslnosti. Viz čistotu bytosti!
Smyslná touha je tvoje první armáda. Druhou je averze ke svatému životu.
Třetí je hlad a žízeň¹. Čtvrtá se nazývá žádostivost. Pátou je
strnulost a malátnost. Šestá se nazývá strach. Sedmou je pochybovačnost²
a osmou je zlehčování a zatvrzelost. Devátou je zisk, chvála a pocta a ta
nezasloužená sláva. Desátou je vynášení sebe a opovržení druhými.
Toto je, Máro, tvoje armáda. Zlého nepřátelský voj. Tuto armádu
nepřemůže zbabělý, kdo však (ji) přemůže, získá štěstí.
Tuto muňdžu³ ukazuji! K čemu je život v tomto světě? Pro mne
je lepší smrt v bitvě, než v něm pokračovat poražen.
Někteří asketi a bráhmani nejsou zřejmě v tomto boji vidět. Neznají
cestu mravnosti, ani po ní nejdou.
Když vidím na všech stranách armádu s Márou vystrojeným na slonu, jdu
kupředu k boji. Mára mne z mé pozice nevyžene. Tu tvojí armádu, kterou
svět včetně božských bytostí nepřemůže, se svojí moudrostí jdu
zničit tak jako nevypálenou mísu kamenem.
S ovládáním svých myšlenek a s bdělou pozorností upevněnou putovat
budu ze země do země a mnohé žáky zacvičovat.
Pilní, horliví a uskutečňující mé učení v praxi půjdou –
nehledíce na tebe – tam, kde se rmoutit nebudou.“
———
¹ vznikající z dobrovolné chudoby
² tj. nerozhodnost pokud se týče jistoty cíle
³ bojovníci nosí z muňdža trávy (rákosí) chocholky na svých
hlavách nebo na svých praporcích na znamení toho, že z bojiště
neustoupí
Z knihy Buddha a jeho učení
Toto jsou všechny malichernosti ega.Kdyz budeš držet půst,tak vždy tě Mára bude zkoušet tím že v myšlenkách třeba něco ti bude říkat najez se netrap se .A nejenom půst je to se vším vidím to stále u mě samotného ve všem,najednou pochybnosti,strach ale to vše vždy zmizí díky bdělosti mysli.Proto mnozí co šli učením buddhismu nevydrželi a někteří řekli že to nejde a stali se třeba věřícím v Boha.Ono věřit je lehčí jak si vše ověřit vnitřně.
jj, budhismus je v základních věcech zajedno s křesťanstvím: v něm je Satan také totožný (resp. dá se ztotožnit, podle toho, co je o něm psáno v NZ) s "vábením" ega, s jáskými tendencemi. A stejně tak v křesťanství platí, že Království Boží náleží pouze silným, jelikož tak jako Márovo armádu, tak ani Satana nepřemůže zbabělý.
Vše co je špatně je propojené strach,negace to vše vysplava v mysli pochyby buď o sobě,nebo o všem kolem nás.Dnes a každý den teď něco řeším a čím se ta daná věc blíží mám pochybnosti a strach co když to nevyjde.Dnes jsem si uvědomil že co se má stát se stane a když to tu danou věc nezkusim i změnu,budu stále mít strach,pochybnosti a vše bude ve mě hnít v mysli a to je to co je Mára démon pokušitel, či ego které nám neustále vyvolává různé pochybnosti,strach,negaci a apatii a vše co nás ponechává v tom v čem jsme a to je stále se opakující vjemy, které nás udržují v pomíjivém štěstí povrchním a zapomínáme hledat vyšší podstatu štěstí.
Nejde o to jestli věděli,ale co jejich cesta jím spíše brala a hledání sebe sama jim pomohlo se lépe rozvíjet. Když zrovna zminujes Siddhárthu tak u něj mu jeho otec a všichni foukali cukr a nechtěli,aby ze svého ze čtyř paláců odcházel a vzdal se toho co měl.Bylo mu předurčeno ještě než se narodil jeho matce se zdál sen o sluneti co s ní tancuje.Coz je předzvěst že dítě bude buď velký vládce, což Siddhártha byl z kastovní rodiny,nebo se všeho vzdá a bude tím co ukáže cestu že zrodu, stáří a smrti tedy odejít ze samsáry a vrátit se odkud pochazime.
Tady asi úplně neplatí to samé pro Sidhártu a Ježíše, Ježíš měl trochu jinou výchozí pozici. I když řeč ale původně byla o těch, kdo napsali Bibli, což Ježíš nebyl.
satan byl kdysi nejinteligentnější a nejkrásnější ze všech andělů,
byl syn Boží s toho mu stoupla sláva do hlavy , chtěl se rovnat Bohu. Na
svou stranu strhl miliony dalších andělů, kteří stojí proti Bohu a jeho
věrným andělům.
satan ničí dílo Boží, protože Boha nenávidí.
Bez andělů, našich ochránců, bychom proti těmto vysoce inteligentním
bytostem neměl šanci.
existuje vůbec nějaký Satan? takých satanů s malým s je mrtě, satan znamená prostě odpůrce...
Jestli existuje Bůh, musí existovat i Satan. Tak jako jestli existuje Kristus, musí existovat Antikrist.
Svoboda je až důsledek a projev toho, že existuje alternativa (tj. že může existovat nedostatek toho dobra). Otázka právě zní, kde se vzala ta alternativa.
a co když je to naopak? vždyť nejprve dal Bůh lidem svobodu a pak si lidé začali volit to či ono...
Tak logicky vzato svoboda vzniká tak, že začne existovat alternativa. Kdyby neexistovala jiná možnost, než Boha přijmout, tak by nebyla ani žádná svoboda. Poněvadž člověk by byl nucen Boha přijímat. Takže svoboda/nesvoboda (či nutnost) se tu jeví jako označení situace, zda je nebo není k dispozici alternativa.
A když vezmeme tu Bibli, tak tam nemáme psáno, že by Bůh dal člověku svobodu. V ní je ta alternativa udána Satanem, který člověka oslovuje a vede ho (svádí). On je ta příčina, on nabízí něco jiného než co nabízí Bůh, bez něho by pro člověka nebylo jiné cesty než cesty Boží (následování Boha). Teprve až se Satanem má člověk svobodu mravního výběru.
Slávu přímo si nezaslouží, ale svojí roli v Božím plánu podle všeho má.
Principem života je dobro, takže žádná alternativ a tu není, protože
bez dobra neexistuje život.
satan se chová jako lidé, kteří získali Darwinovu cenu. Dalo by se říci
jak kvalitní dobro vytvářím, tak kvalitně žiji.
Mezi nebem a peklem je plynulý přechod a lidé nemohou posmrtně měnit pozice
nahoru a dolů.
Jakou pozici si získal v pozemském životě, tak budeš žít i na onom
světě. Čím si níže, tím si lidé mezi sebou vytváří větší peklo a
utrpení.
Principem života je dobro, takže žádná alternativ a tu není, protože bez dobra neexistuje život
Ovšem principem vývoje je zase existence překážek, nedostatku, obtíží a narušování statu quo. Bez Satana v ráji by se člověku neotevřeli oči a nebyl by poznal dobré a zlé a nebyl by poznal, že je nahý. Takže pro člověka jeho poslechnutí představovalo nějaký zisk (ale taky ztrátu). Ta alternativa jako taková existuje, poněvadž bez ní by nebyla svoboda volby, ale jenom se člověk musí ony "nově" nabyté schopnosti správně využívat, protože není rozumné onu alternativu dále volit.
Bůh dává lidem svobodnou vůli rozhodnout a jen oni budou za své činy zodpovídat.
Podle mne svoboda spíš znamená smět vybírat z existujících alternativ.
Pokud existují a já je nesmím zvolit, nejsem svobodný. Pokud neexistují,
nemá to se svobodou nebo nesvobodou co dělat. Považuješ třeba nemožnost
živit se fotosyntézou za omezení své svobody? Já teda ne, protože to
nejde. Kdyby to šlo a někdo mi to zakazoval, to by bylo něco jiného.
Navíc za existencí alternativ přece nemusí nutně někdo stát. Ty existují
prostě proto, že lidský mozek není počítač s programem, kde by by bylo
předem dáno, jak na každou situaci reagovat, a kde by byla i kompletní
databáze všech potenciálně možných situací.
Vzato opravdu logicky, neposlechnout pana Hodného neznamená poslechnout pana Zlého. Znamená to opravdu jen a pouze neposlechnout pana Hodného (tedy spíš neposlechnout to, co o jeho požadavcích a vůbec existenci tvrdí nějaká knížka), což se dá uskutečnit jistě i bez existence pana Zlého. A samozřejmě i bez existence pana Hodného. Že Bible jakoukoliv jinou alternativu než slepou víru definuje jako zájem pana Zlého, z čehož pak „logicky“ plyne, že nepřijetí hypotetického pana Hodného se rovná uposlechnutí hypotetického pana Zlého, to je taková logicky se tvářící pseudologická past na věřící.
Nemožnost živit se fotosyntézou za omezení své svobody nemohu
označit, poněvadž termín omezení svobody indikuje, že je daná
možnost pro mě reálná, jen je mi díky zásahu někoho/něčeho nedostupná,
tj. je mi v ní aktivně bráněno. Což se neděje, poněvadž fotosyntéza pro
mě reálná neni, jelikož princip fungování mého organismu takový proces
neumožňuje. Nemohu to tedy označit za omezení svobody ve způsobu
získávání živin, ale můžu to označit za neexistenci svobody ve
způsobu získávání živin - s ohledem na to, že jsem odkázán jen na jeden
způsob získávání živin.
Můj předchozí příspěvek byl jenom o tom, že svoboda předpokládá
alternativy, a nikoli naopak. Že nejprve musím mít možnost výběru a pak
až existuje svoboda, a ne naopak.
Co se týče těch pánů, věci se mají tak, že ono opravdu není víc pánů než ti dva. Jsou v tomto jenom dva směry a nejít jedním směrem znamená jít opačným. Takováto bipolarita existuje ve více věcech, třeba ve věci stravování: buďto jí člověk zdravě, anebo nezdravě. Jiná možnost neexistuje a člověk jí buďto v souladu s principem fungování svého těla a s respektem k němu, anebo v jeho nesouladu a bez respektu k němu. Podobně oni dva pánové zastupují jisté principiální fungování mé bytosti.
„Můj předchozí příspěvek byl jenom o tom, že svoboda předpokládá alternativy, a nikoli naopak. Že nejprve musím mít možnost výběru a pak až existuje svoboda, a ne naopak.“
No jo, jenže nesvoboda (při téhle definici svobody) taky předpokládá alternativy. Pokud alternativa neexistuje, nejsem sice svobodný, ale nejsem ani nesvobodný – to bych byl při zákazu vybrat nějakou existující alternativu. Proto taky nepovažuju nemožnost fotosyntézy za nesvobodu.
A svoboda by se dala definovat i jinak – třeba jako možnost zvolit jakoukoliv alternativu z jakéhokoliv jejich existujícího počtu, počínaje jednou. Tedy svobodný jsem, pokud mi nikdo nezakazuje nějakou existující alternativu zvolit.
Vidím to takto: jestliže v nějaké věci nemám možnost volby a jsem odkázán jen na jednu možnost (ať už z jakéhokoli důvodu), pak v té věci nemám svobodu, tj. nejsem v té věci svobodný, tj. jsem v ní nesvobodný.
Svoboda spočívá v možnosti odmítnout, což je forma odporu. Boží odpůrce je ten, kdo Boha odmítá.
tedy potencionálně každý člověk - satan s malým s...
ten s velkým S k tomu není třeba...
Jenže co člověka vede k tomu, Boha odmítnout? Kde se to v člověku vzalo?
nevidí ho, neslyší ho, neví, že existuje, nevěří v něj - jak odmítnout, když neví, že existuje?
Odmítnutím Boha je tu míněno odmítnutí toho, co je mravně správné, tj. příklon ke konání zla.
a to je právě relativní, v pravěku mohlo být mravně správné něco jiného než dnes...
V základních mravních otázkách všichni byli zajedno: mravně dobré bylo vždycky jednání, při němž se jedinec vzdával něčeho svého ve prospěch druhého. Nějaká míra sebeobětování.
ale třeba zabít nepřítele z jiného klanu bylo v pravěku ok, dnes už ne...
Je otázka, zda i mravně. Poněvadž zabít nepřítele je i dneska OK, z jistého hlediska.
Popravdě nevim, jestli se pračlověk zabýval mravními otázkami. Záleží, jakou měl tehdy úroveň vědomí.
Jen se zeptám v dnešní době ti přijde že se hraje na to co je mravně správně?
To je záležitostí a odpovědností každého jednotlivého člověka, jestli na to hraje nebo ne.
Minulý víkend jsem si kupoval žitné housky a místo 12 jsem koupil 13 s domněním že jich mám 12 a nahlásil jsem 12 prodavačce a zaplatil 12 místo 13 a doma jsem to zjistil a i když na prodavačce bylo vidět že je dost v blbé náladě, šel jsem opět zpět do krámu, omluvil se a doplatil jsem za 13 housku.No a dnes kuluji 12 housek opět ta samá prodavačka a já vtipně,dnes opravdu mám 12 housek,dokonce raději třikrát přepočítal.Zned jsme se začali bavit a moc mě děkovala že se toto už nevidí.Ja odpověděl:Nechci vás zbytečně zatížit a tím i sebe kdybych věděl že by vám to mohlo ublížit.No a světě div se , usmívala a hned jsem tímto krokem udělal dobrou věc.
To je dost stručný. Satan je právě tendence, která způsobuje to "ego".
Tady je problém, že pojem "ego" se používá nejednotně. V psychologii to
označuje prostě instanci "vědomého já", zatímco lidově je jím míněna
namyšlenost, tj. nabubřelé já. Předpokládal jsem tedy, že bylo použito v
lidovém smyslu.
Jinak, samotnou instanci "já" nám Bůh dal jenom v možnosti, kterážto se
realizovala právě díky Satanovi.
1
1
