Nedá se říct, že věřím víc, to spíš jsem musel odhodit berličky,
kterýma jsem se ve víře, asi z části nevědomky, podpíral, a musel jsem se
naučit jít dál po svých nohách. Ale během toho studia jsem byl takový
více nadšený do víry, řekl bych, že mě to k Bohu přibližovalo, já jsem
to studium hrozně hltal, vzdělával jsem se i sám navíc mimo rozsah
katolické teologie. Studium teologie mi ale vzalo společenství v církvi,
protože teď vidím věci víc do hloubky, mám nadhled, jsem kritický, a
ostatní křesťani ke mi teď buď vzhlížejí, nebo mě nesnáší. Těch, co
mě nesnesou, je samozřejmě víc. Kdybych skončil bakalářem, byla by to
úplně ideální fáze. Doktorát už byl moje sebevražda, co se týká
schopnosti mít někde nějaký duchovní domov, který kdoví jestli ještě
někdy vůbec najdu. 