2 Makabejská 12, 43–46
Juda Makabejský dává přinést oběť za padlé vojáky, „aby jim byla
odpuštěna vina“. To se chápe jako doklad, že už tehdy věřili, že
modlitba může pomoci mrtvým.
1 Korintským 3, 13–15
Pavel píše, že dílo každého člověka bude „vyzkoušeno ohněm“; kdo
stavěl na Kristu, byť chatrně, „sám bude spasen, ale projde ohněm“. To
se chápe jako obraz očistného procesu.
Matouš 12, 32
Ježíš říká, že hřích proti Duchu svatému „nebude odpuštěn ani v
tomto věku, ani v budoucím“. Z toho někteří otcové církve vyvozovali,
že v „budoucím věku“ odpuštění může být – tedy možnost
očištění po smrti.
1 Petr 1, 6–7
Víra se zkouší „ohněm“, aby se ukázala jako ryzí. Není to přímý
důkaz, ale bývá to spojováno s motivem očistného ohně.
Izajáš 4,4
„Když Pán smyje špínu s dcer Sióna a krev Jeruzaléma z jeho středu
očistí duchem soudu a duchem ohně…“
Duch ohně = obraz očišťujícího zásahu Božího.
Zjevení 21,27
„Do něho [nebeského Jeruzaléma] nevejde nic nečistého…“
Pokud někdo umírá s vírou, ale ještě s nečistotou, logicky to vyžaduje
očištění. 


nic
jiného ti neřeknu protože urážíš KC



:-)!
