Od 12. století u nás začíná katolická církev fakticky nabývat majetek a postupně se stává nezávislá na státu a vladaři. S hromadícím se bohatstvím a narůstajícím vlivem se však rovněž objevují první kritici církevního mamonu, ale i snahy státu znovu církevní majetek kontrolovat.
mě by ale zajímalo, jak- jakým způsobem ten majetek nabývali ?
Myslím, že většinou v závětích, dary, dary od panovníků. Církev i podnikala. Majetek v církvi je zlo.
Mt 6,24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Byly to především dary od panovníka. U nás se zakládaly kláštery a přicházeli domoinikáni, minorité, Klarisky, premonstráti, benediktíni, u Brna v Olavanech cisterciačky. Aby mohli fungovat, obdrželi do své správy i několik vesnic či nějaké území, často bez lidí kam volali osadníky a ti tam zakládali vesnice a společně vytvářeli kulturní krajinu.
Byla jsem na prohlídce kláštera v Herzogenburgu, tam pozval panovník Benediktíny a dal jim za úkol tu poblast osídlit. A tak přicházeli lidé, pracovali a benediktíni to tam řídili.
Panovník (Přemysl Otakar I i Václav I) pak zakládali královská města a taky zakládali kláštery jako záruku kultury, rozvoje a úrovně daného města.
Panovník však půdu dále rozděloval dvěma hlavním skupinám:
Šlechtě: Za věrné služby a vojenskou pomoc získávali šlechtici půdu do držení (původně jako výsluhu, později dědičně). Tím se tvořila pozemková aristokracie.
Církvi: Panovníci i šlechta darovali rozsáhlé pozemky klášterům a biskupstvím, aby si zajistili náboženskou podporu a spásu duše. Církev se tak stala jedním z největších vlastníků půdy.
Poddaní (rolníci), kteří na půdě fyzicky pracovali, ji v tomto období nevlastnili. Měli ji pouze v nájmu, za což museli svým pánům odvádět dávky (v naturáliích nebo penězích) a vykonávat robotu.
Pokud se šlechta starala dobře o své lidi, prosperovali nakonec všichni.
Ratka: Pokud se šlechta starala dobře o své lidi, prosperovali nakonec všichni.
Samozřejmě!
Pokud se šlechtic nebo biskup o své panství a poddané řádně nestaral,
panství upadalo! Pokud majitel chtěl, aby se panství rozvíjelo, musel se
postarat, aby se lidem vedlo dobře. Pochopitelně: hladový a podvyživený
člověk je slabý člověk, ten toho moc nenadělá! 
Bylo potřeba dohlédnout, aby lidé
měli co jíst STÁLE, ne jenom v době sklizně! Blbci, kteří by všechno
sežrali hned po sklizni byli, jsou a budou stále - vždyť kolik lidí dnes
nevyjde s výplatou do další výplaty 
natož kdyby si měli jídlo rozplánovat
na celý rok! Kolik lidí i dnes musí mít nad sebou zaměstnavatele, protože
bez něj nejsou schopni si sami na živobytí vydělat! 
Majitel panství se musel postarat i o BEZPEČNOST svých poddaných -
opevněná hradiště a hrady se nebudovaly z plezíru feudálů! Byly to jednak
skrýše pro lidi a zároveň i zásobárny potravin pro případ
ohrožení!
Naší generaci bylo vtloukáno do hlav komunistické hodnocení historie,
rozdělené na vykořisťovatele a vykořisťované, což je naprostá
pitomost.
Člověk je stádový typ a vždy žil ve tlupách, které měly svou
hierarchii. Bez tlupy nepřežil.
Stejně jako mají svou hierarchii i stáda zvířat. Bez stáda
nepřežívají.
Přesně tak, když pak komunisté šlechtice vyhnali a dali je chudobince, nosili jim místní pořád jídlo a oblečení a chovali se k nim s úctou. Samozřejmě kromě arogantního proletariátu
Šlechti zdrhli do ciziny. Jinak- napiš jméno jediného šlechtice, kterého komunisti ,,strčili do chudobince,, ))))
"Přestože šlechtické tituly 1. republika zrušila, české šlechtické
rodiny zůstaly a stále tady jsou.
Například Czernínové."
Šlechtictví nemůže zrušit žádný zákon. Šlechtic
buď je nebo není. ""
Na tvé fantasmagorické představy o
vlastní osobě jsme si tady už zvykli - jednou se cítíš být muž, jindy
žena, někdy jsi se dokonce cítil být i zpěvačkou, takže ten pocit že jsi
šlechtic patří ještě k těm lepším! Možná se u tebe dočkáme i tvého
pocitu, že jsi kocour nebo pes nebo ještě něco jiného. Nepřekvapíš!
Ovšem skutečnost, co opravdu jsi, ti uniká. 
Vůl.
Přehled od AI
Zabavování majetku bylo jedním z hlavních motivů a přímým důsledkem
čarodějnických procesů v 16. až 18. století. Procesy nebyly jen
náboženským fanatismem, ale často ekonomicky motivovaným honem, kdy
konfiskace majetku odsouzených obohatila jak církevní, tak světské
instituce
.
1
1
1
1