Svatost mistra Jana Husa i svatost Jeronýma Pražského -- vyznavačů
Pravdy Boží, svatého Pravoslaví a pravé Církve Kristovy -- byla v
minulosti již mnohými pravoslavnými křesťany (včetně pravoslavných
biskupů a duchovních) skutečně ctěna -- od starých dob až k dnešku.
Svatost Husova byla ostatně vyznána i mučedníkem Jeronýmem před smrtí.
Jeroným byl stejně jako Jan Hus ihned po své smrti národem spontánně
prohlášen za svatého. Jeronýmovo jméno začalo být po jeho umučení
uváděno spolu s Husovým v kalendářích mezi jmény světců, k jeho poctě
byly skládány kollekty (tropary) a byly konány bohoslužby na jeho památku.
Mistr Jan i Jeroným tak již vlastně byli svatořečeni svým lidem -- a to
jak ve své době, kdy se hned po jejich mučednictví již přidávalo k jejich
jménu slovo „svatý“, tak i nespočetnými zástupy pozdějších českých
vyznavačů Pravdy Páně, kteří se k jejich odkazu hlásili, jejich památku
ctili jako svatou a o jejich přímluvu u Boha prosili. Setkáváme se tedy s
nepřerušenou pověstí svatosti těchto duchovních velikánů v našem
národě, o kterém se svatý biskup Gorazd vyjádřil, že přestože
formálně nebyl pravoslavným, byl vždy pravoslavným ve svém nitru, pod
povrchem -- v duchu.
Svatí vyznavači, mistr Jan a Jeroným, vstoupili za pozemského života do
díla svatých apoštolů Cyrila a Metoděje a jejich žáků i všech českých
světců, kteří je předešli do věčnosti, v nebi se jistě připojili k
jejich stálým prosbám za tuto zemi; je jistě zázrakem, na němž se
výrazně podílela i jejich přímluva u Božího prestolu a jejich
neviditelné duchovní působení v dalších dějinách, že svaté Pravoslaví
v našich zemích nezaniklo ani rozvinuvší se protestantskou reformací ani
pod zuřivým přívalem katolické protireformace, ale v podvědomí našich
národů žilo dál, aby v nejbližším příhodném čase vyrašilo se vší
nezničitelnou svěžestí na povrch. Jistě není náhodné, že po odeznění
doby temna se obnovované české Pravoslaví, odvolávající se na svaté
Cyrila a Metoděje a ostatní české svaté, se vší vroucností hlásí i k
památce mistra Jana Husa a potažmo i mistra Jeronýma Pražského. Nebyl to
snad zázrak na přímluvy kostnických mučedníků, ke kterým se tolik
hlásila obnovená pravoslavná církev u nás, že za působení episkopa sv.
Gorazda české Pravoslaví nejen přežilo ve vichřici pomluv, nenávisti,
odporu a zlovolných útoků skutečně ze všech stran, ale naopak i v době
hospodářské krize budovalo jeden skvostný chrám za druhým?
Bylo by záhodno, aby se oficiální církevní orgány intensivněji
zaobíraly památkou těchto světců a -- nenaleznou-li vážné důvody
hovořící proti jejich oficiální kanonisaci -- uspíšily přípravy
slavného svatořečení kostnických mučedníků, pravoslavných vyznavačů,
světců mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského, aby tak místní pravoslavná
církev duchovně korunovala vzývání svatosti našich svatých vyznavačů
předchozími generacemi od dřevních dob až ke dnešku.
Za použití Všeobecných dějin církevních od prot. Josefa Leixnera
vydaných metropolitní radou pravoslavné církve v r. 1957 a starých
českých kronik a letopisů připravil jer. Jan Baudiš
http://www.orthodoxia.cz/hus_hp.htm
1
1
SARKANDR 
a teď pepka
klepne i Visitora 
