Rozcestník >> Náboženství >> Sekty

kresťanstvo stojí na viere, nádeji a láske, podporené empiriou....

Bez podpory empirií jak by víra fungovala? Jak by se tato víra zviditelnila? čím?

možná jen nerozumím pojmům. Pro mě je důležité sdílet víru, chodit na mše svaté, přijímat eucharistii, modlit se, a vnímat Krista jako obraz absolutního ideálu, dobra. Mít možnost se ho dotknout, vnímat a vědět že dobro JE, že pravda JE. Takhle vnímám empírii, jako víru že dobro, pravda, láska JE.

A není to idolatrie ?

nerozumím co se ptáš.

Psala jsi cosi o uctívání idolu.

cituj, nevím o čem mluvíš

ratka před 20 minutami | #7633:
"vnímat Krista jako obraz absolutního ideálu, dobra"

a to je špatně?

Jo to je špatně :-)
Ježíš to učí jinak :
"Co jste učinili tomu nejmenšímu z bratřích mých, mně jste učinili."

radka mluví o Kristu ty mluvíš o lidech kolem něho takže si mimo

je to jedno, stejně se nedomluvíme :-)

Nikoliv, Kristus mluví o sobě v ostatních lidech i v těch nejmenších, neb jsou údy jeho těla, což je o křesťanství a to o čem psala Ratka je idolatrie, uctívání idolu.

prestaňte už tárať, nedá sa to čítať, irituje to.......

Trhni si arogantní hňupe :-).

Hlavně že to není idolatrína

ano je to latrína od Kroky

skúsenosť je až následok viery, nádeje a lásky - prvá je vždy viera (zjaveného Boha v Kristovi), a skrze vieru nádej, a skrze obe láska (láska je však najväčšia, ako píše ap. Pavel) - láska vedie k dobrým - spásonosným skutkom a k milosrdenstvu...

Ale proč? Protože je to tíhnutí k dobru. víra v dobro.

Křesťanství stojí na zjevení. Východiska křesťanství vychází ze zjevení, zatímco východiska budhismu vychází z empirie, z psychologie. Takhle jsem to myslel.

To zjevení je jednoznačně vyjádřením ideálu.

Ale je to výsledkem nějaké vize, což je samo o sobě pochybné a je to důvod, proč křesťanství "netáhne" racionálně založené lidi. Zatímco budhismus má potenciál oslovit i takové lidi.

Nejsem si jistá v čem je buddhismus racionálnější. ale to sem nepatří.

tak třeba netvrdí nic o nějakém dědičném hříchu...

místo toho má utrpení. Lze dát mezi hřích a utrpení rovnítko

nelze...

Odpouštění a vyznávání hříchů je osvobozování se od nich..

lze! - hoci si to hriešnik akože neuvedomuje, le vie, že trpí - kto žije v hriechu, nesmierne trpí, onvie že hreší, a tak žije v uvedomenom alebo neuvedomenom v strachu, a vie, že ho spravodlivosť dobehne, vie, že príde pred súd - svetský- a ak tento nie (lebo svetské právo prehliada mnohé hriechy), tak Kristov isto...

fanatické žvajsty...

Utrpení je až důsledek hříchu. Ekvivalentem hříchu v budhismu by bylo to, co způsobuje špatnou karmu, tj. prostě špatný, zlý čin - jehož příčinou je vždy nevědomost/ne­uvědomělost.

přesně tak...

presne! - vieme to aj z Písma - utrpenia a smrť sú následkom hriechu...budhizmus je iste filozofia s mnohými pozitívnymi prvkami a odporúčaniami pre dobrý/spokojný/dôstoj­ný život, ale nie nekonfliktový, lebo všetci sme v hriechu, a kde je hriech, tam je vždy konflikt...bud­hizmus však nevedie k spáse (i keď nikto, kto žije spravodlivo, nemôže byť vylúčený zo spásy, a tak ani budhista... - ale čo je to spravodlivosť? - keď jednou z kardinálnych cností je spravodlivosť, a tá je viera v Boha zjaveného v Kristovi? - spravodlivý je ten, kto verí v Boha, a ešte viac ten, kto verí v Boha zjaveného v Kristovi...

Nemůžeš na budhismus aplikovat křesťanské pojmy, protože to je nesmyslné. Snad to dostatečně vyplývá z toho, co jsem o budhismu napsal. Podle budhismu žádný hřích neexistuje, takže v žádném hříchu ani nežijeme. V budhismu není nějaká autorita, která by nám stanovovala, co je hřích a co ne, resp. že něco je hřích a něco ne. V něm platí zcela jiné pojetí a vztahy.
To samé platí pro tu spásu - budhista neusiluje o spásu, ale o dosažení stavu osvícení. To je pro něj spása: zbaví ho to strasti a ukončí karmický proces jeho opětovného zrozování.
Spravedlivý je ten, kdo je mravně bezúhonný, ne?

Nevim proč by jsi si měl myslet, že křesťan žije nějak méně konfliktový život než budhista. Nebo dokonce že křesťan takový život nežije vůbec, ale budhista ano. Empirie tomu nijak nenasvědčuje. Koneckonců to že budhismus je nekonfliktní náboženství dokládá to, že v jeho historii prakticky neexistují žádné náboženské války.

No že stojí na psychologických poznatcích.

křesťanství také, dává smysl.

No ale jenom ve velice velice malé míře a kolikrát ani neni jasné, co ještě je ta zkušenost a co je jen víra (předpoklad, že to tak bude).

nezapomínejme že žijeme v přítomnosti

pod pojmom "ZJEVENÍ" sa v kresťanskej teológii definuje už pred stvorením sveta a Vesmíru večné a nezmeniteľné rozhodnutie Boha-Otca poslať na tento svet svojho Syna (v plnosti času - ako píše ap. Pavel: - vtedy, keď sa najviac rozmnožil hriech, ale súčasne sa najviac rozmnožila láska Boha k človeku a k stvoreniu) Spasiteľa sveta a Vesmíru, aby tento hriešny svet vykúpil a spasil svojím umučením, smrťou a slávnym vzkriesením, a tak pripravil pre tých, ktoré v neho uveria, spásu v Božom kráľovstve...

Ježíš spasil Vesmír? Snad jenom člověka, ne? Člověka přivádí k dokonalosti, ne Vesmír.