co člověk zaseje, to sklidí není přímo o Bohu, ale o jeho vůli, jeho zákonech platících v tomto pomíjivém hmotném světě, k poučení se lidí odrazem na vnějším světě, na ostatních, což mu nastavuje zrcadlo, umožňuje prozření, zmoudření a tím niterný vývoj ke zušlechtě+ní duše a jejímu propojení s duchem od Boha, z Boha, kterého musí každý v sobě postupně jaksi probouzet...a tak se stává věčným, ne však přímo Bohem, toho nikdo stvořený, kdo nemá prastvořeného ducha nedosáhne nikdy v plnosti a tudíž nijak, u stvořených bytostí je to zdokonalování prací na věčnost, nikdy nekončící na základě andělské pomoci a tvořivosti...
