Myslím, že po cestě jdeme každý sám a opora v tu chvíli není na místě. Litovat jednou můžeme oba dva.
Ž 94:22
יהוה je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou
útočištnou skálou.
A nebo i :
Ž 94:22
יהוה je mi však nedobytným hradem, má Bůh je mou útočištnou
skálou.
Každý jsem jiný a každé náboženské uskupení či výrazný jedinec touží po pozornosti ostatních.
Nevěřím že budeme litovat, maximálně že jsme něco neudělali nebo že jsme byli příliš opatrní či úzkostní.
Nejvtší životní problém je zavřené srdce, úzkosti... a tady každý je sám za sebe, především aby objevil své vlastní strachy.
Říká se, že před smrtí proběhne rekapitulace našeho života a je to
snad už i vědecky podloženo. Zajímalo by mě, zda máme možnost se k tomu
vyjádřit 
Což mi připomíná jak si jeden mazal fotky v mobilu ale v rekapitulaci mi došli i ty smazané - nechtěné :-)
ano. vysvětluji si to tak a myslím že podobné náznaky jsou i vědecké že jak se vypíná postupně mozek, probíhají všecky uložené obrazy v chronologickém zrychleném pořadí za sebou, fakticky téměř najednou se promítne celý film.
Kazatel 12,7 "A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal."
No to já nevím :-) Pokud je člověk celý život vyskakovací, rozrušený
a neklidný, pak je takový i na konci života. Jen se nedokáže ovládnout a
tak všecky jeho hnutí a stavy se odhalují a ukazují. A straší ho.
Věřím že tohle je peklo nebo očistec jak se říká... Pokud si
nedokážeme vyčistit mysl včas, čistí se později a to dost děsivým
způsobem. Mluvím teď o zkušenostech s mojí pořád živou mámou. A je to
pro mě memento... ať si své vnitřní nánosy vyčistím nebo nechám
vyčistit. Jako věřící nejsem na to sama.
Jde o přístup a s tím se musíš srovnat. Otázkou je, zda je to co píšeš správná cesta.
samozřejmě já, kdo jiný? ale také se s manželem domlouváme, abych znala jeho názor
1
1
1
