I dnes je každý z nás člověkem,
i když se mnozí z nás podle toho nechovají. 
I dnes máme možnost se Tatínkovi
omluvit. 
Stačí upřímně pronést: "Tatínku, Lásko moje, omlouvám se Ti." 
A co si tam, na druhý břeh, vezmeme?
Naše skutky. Tam „nahoře“ se nás totiž nebudou ptát, kolik jsme
vystudovali vysokých škol, ale kolik jsme dokázali rozdat lásky. A ne jenom
k nejbližším, tam se rozdává snadno, ale třeba právě k těm, kteří
nás nejvíce iritovali… Ale to už jsme ve vyšší dívčí. :)
Vím! Jeden za druhým odchází na
odpočinek!
Usínají a až je Tatínek jednou probudí, budou se hodně divit! Ale oči všech se rozzáří
radostí. . .
Jednou se
tu všichni znovu potkáme. . . 
A teprve potom si uvědomíme, jak
hodně nás Tatínek miluje! 
Od
Boha pocházíme, ale postupně se mu vzdalujeme a zapomínáme, že u něj
máme svůj láskyplný domov! Časem si to
uvědomíme a snažíme se vrátit, ale najít cestu zpátky je velmi
obtížné! 
Každý Vás
posílá někam jinam a tvrdí, že si je o tom směru domů k Bohu jistý! A tak bloudíme, dokud se nad námi Bůh
nesmiluje a nevyrazí nám naproti. . . 
A to tu
všichni mluvíme česky! Ještě štěstí, že Bůh nám rozumí! 
Proč něco vláčet? Vypadali bychom
směšně! 
1
Bůh má s námi soucit. 
Od
Boha k Bohu je dlouhá cesta! 
A co je Vám do toho? 
A tak si
ťapu a ťapu a raduji se ze života. 