I dnes je každý z nás člověkem, i
když se mnozí z nás podle toho nechovají. 
I dnes máme možnost se Tatínkovi
omluvit. 
Stačí upřímně pronést:
"Tatínku, Lásko moje, omlouvám se Ti." 
A co si tam, na druhý břeh, vezmeme?
Naše skutky. Tam „nahoře“ se nás totiž nebudou ptát, kolik jsme
vystudovali vysokých škol, ale kolik jsme dokázali rozdat lásky. A ne jenom
k nejbližším, tam se rozdává snadno, ale třeba právě k těm, kteří
nás nejvíce iritovali… Ale to už jsme ve vyšší dívčí. :)
Vím! Jeden za druhým odchází na
odpočinek! Usínají a až je Tatínek jednou
probudí, budou se hodně divit! Ale oči všech se rozzáří radostí.
. .
Jednou se tu všichni znovu potkáme. . .
A teprve potom si uvědomíme, jak hodně
nás Tatínek miluje! 
Od Boha pocházíme, ale postupně se
mu vzdalujeme a zapomínáme, že u něj máme svůj láskyplný domov! Časem si to uvědomíme a snažíme se
vrátit, ale najít cestu zpátky je velmi obtížné! 
Každý Vás posílá někam jinam a tvrdí,
že si je o tom směru domů k Bohu jistý! A tak bloudíme, dokud se nad námi Bůh
nesmiluje a nevyrazí nám naproti. . . 
A to tu všichni mluvíme česky!
Ještě štěstí, že Bůh nám rozumí! 
Proč něco vláčet? Vypadali bychom
směšně! 
1
Bůh má s námi soucit. 
Od Boha k Bohu je
dlouhá cesta! 
A co je Vám do toho? 
A tak si ťapu a ťapu a
raduji se ze života. 